Křty a svatby

V katolické církvi je možné křtít jak děti, tak dospělé podle staré tradice, kdy se křtily celé rodiny. Křtem jsou člověku odpuštěny hříchy, v případě dítěte jde o obmytí z dědičného neboli prvotního hříchu, který si každý nese od časů Adama a Evy svým zrozením na svět. U těch, kdo jsou pokřtěni, se vyžaduje víra – v případě dětí se tedy musí křtít „na víru“ rodičů a kmotrů. Z toho plyne i jejich duchovní příprava, kterou musí absolvovat – nejlépe u kněze v místě trvalého bydliště. Kněz v této přípravě poučí rodiče dítěte o jejich odpovědnosti a závazcích při výchově. Proto je dobré v první řadě navázat kontakt s knězem tam, kde člověk bydlí a zjistit další potřebné náležitosti. Křtu dospělých, který bývá na Velikonoce, předchází delší příprava, než křtu dětí. Před křtem se vyhotoví na faře křestní zápis. K němu je zpravidla třeba donést rodný list křtěného, případně oddací list rodičů a jejich křestní listy, jména a adresy kmotrů, a případně také jejich křestní listy. Děti svobodných rodičů je možné pokřtít, musejí být ale splněny ostatní podmínky pro křest. Kontakt na faráře nejblíže Vašemu bydlišti naleznete v Katalogu Arcibiskupství pražského.

Při křtu dítěte i dospělého jsou důležití kmotři, tedy lidé, kteří sami aktivně svou víru žijí. Musí byt křesťansky dospělí, tedy musí přijmout svátost biřmování, aby o své víře vydávali svědectví a dokázali rodiče zastoupit v duchovním vedení dítěte ke Kristu a křesťanským hodnotám.  Proto mají být i přibližně ve věku rodičů.  Při křtu se předávají i vhodné symboly, které si opatří rodiče – svíčka, rouška. Křtít by se mělo nejlépe při mši svaté, protože nově pokřtěný je novým členem církve. Tato náležitost k církvi je nezrušitelná, mezi lidmi se tak vytváří poutu duchovního bratrství a sesterství. Podle dohody s knězem se dá křtít i mimo mši svatou (zdraví dítěte apod.). Formulář křestního listu dodá kněz, který křest provede; křestní svíčku, roušku (košilku) a případně i ozdobný formulář křestního listu je možné pořídit v prodejnách s liturgickými potřebami.

Křtem na sebe rodiče a kmotři berou závazek křesťanské výchovy. V případě, že některý z rodičů je nepokřtěný, předpokládá se, že s touto výchovou bude alespoň srozuměný, nebude jí bránit. Křest s sebou nese nejen odpovědnost a povinnosti, ale také práva, např. přijímat další svátosti. Křtem člověk přestává „patřit sám sobě“, je povolán ke službě ve společenství církve a k tomu, aby s ostatními jednal s láskou a úctou. I jméno, či jména, které rodiče dítěti vyberou se může stát vhodným symbolem pro životní cestu. Pod vedením rodičů, kmotrů a dalších blízkých pak člověk roste ve víře, získává znalosti o Bohu, Kristu, evangeliu, Bibli a Desateru, aby nakonec mohl vstoupit do věčné blaženosti života s Bohem.

Svatební obřad i přípravu je nutné projednat s knězem, nejde jen o krásu obřadu, ale o jeho smysl a závaznost i závažnost. Manželství muže a ženy je zakotvené v Bibli již při stvoření, kdy oba vytvářejí člověka, jsou tedy svými doplňky, pomocníky, už nejsou dva, ale jeden. Spojení Boha a Izraele vidí i proroci v Bibli jako obraz výlučné a věrné lásky, podobné lásce manželské. I Ježíš zdůrazňoval nerozlučitelnost manželství. Muž a žena, oba pokřtění, mají být svobodní k uzavření manželství, dobrovolně vyjadřují svůj souhlas v manželském slibu. Manželství má být otevřeno k přijetí dětí, rodina je rodinnou církví. Snoubenci si mohou ke svatebnímu obřadu zvolit po schválení oddávajícím knězem některé z doporučených biblických čtení. O křesťanském pojetí manželství, lásce a závazku věrnosti pak obšírněji pojednává specializovaný web Arcibiskupství pražského www.manzelstvi.cz.

Příprava snoubenců probíhá prostřednictvím kněze, nebo pověřené osoby, je nutné počítat nejméně se třemi měsíci. Během přípravy se snoubenci seznámí s obřadem, se svými závazky a povinnostmi, ale i s krásou života v manželství. Uzavření manželství mezi katolíkem a pokřtěným nekatolíkem, nebo mezi katolíkem a nepokřtěným je možné. Je však zapotřebí výslovného svolení církevní autority, nebo dispensu od překážky. Dále je třeba vyřídit úřední agendu. Podle nyní platné zákonné úpravy má církevní sňatek platnost i před státem. Proto je nutné vyřídit formality nejen pro církevní matriku, ale i pro občanskou (státní) matriku. K tomu je třeba navštívit oba úřady. Svobodní snoubenci potřebují pro účely církevní matriky občanské průkazy, rodné listy a pokřtění i své křestní listy (u katolíka výpis z křestní matriky, který není starší více než tři měsíce, počítáno od data svatby), dále pak eventuálně doloží, že jsou k církevnímu sňatku způsobilí, viz www.manzelstvi.cz.

Svátostné manželství je nerozlučitelné. Mohou ale nastat okolnosti, které uzavřené manželství učinily neplatným. To zkoumá církevní soud, který může tuto neplatnost prohlásit, pak lze po čase uzavřít skutečné svátostné manželství v kostele. Pokud je soužití manželů prakticky nemožné, připouští církev oddělení manželů a ukončení jejich společného bydlení. Takové manželství zůstává i nadále platné, manželé stále zůstávají v manželském svazku a nemohou uzavřít nový svazek. Rozluku podle občanského práva církev neuznává, pokud někdo uzavře nový občanský sňatek, odporuje to Božímu zákonu a nelze přistupovat ke svatému přijímání či vykonávat v církvi zodpovědné funkce.