Apha 
Arcibiskup Stanislav Přibyl uctil památku kardinála Františka Tomáška
Dne 4. srpna uplynulo 34 let od úmrtí kardinála Františka Tomáška, jedné z nejvýznamnějších osobností katolické církve i moderních dějin naší země. Pražský arcibiskup Stanislav Přibyl při této příležitosti položil kytici a pomodlil se u hrobu svého předchůdce v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.
„Děkuji za život kardinála Františka Tomáška. V roce 1983 mě biřmoval a byl pro mě symbolem neohroženosti. Jeho slova: ‚Já a katolická církev stojíme na straně národa,‘ jsou nezapomenutelná a jsou i pro mě závazkem.“
Stanislav Přibyl
Vzpomínková mše svatá proběhla 4. srpna 2026 v 18 hodin v Kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Hlavním celebrantem byl P. Dr. Vojtěch Eliáš, kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta.
František kardinál Tomášek (1899–1992)
Vystudoval gymnázium a teologii v Olomouci. V roce 1922 přijal kněžské svěcení a věnoval se pastorační službě i pedagogické činnosti. Působil také jako vyučující na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě.
V roce 1949 byl jmenován titulárním biskupem a světícím biskupem olomoucké arcidiecéze. O dva roky později byl komunistickým režimem internován a až do roku 1954 nemohl službu vykonávat. Tuto dobu prožil v pracovním táboře pro kněze v bývalém premonstrátském klášteře v Želivi, kde zažíval tvrdé výslechy i surové zacházení. Následně mu bylo povoleno působit jako administrátor farnosti v Moravské Huzové u Olomouce.
V únoru 1965 převzal po kardinálu Josefu Beranovi správu pražské arcidiecéze jako apoštolský administrátor, protože kardinálu Beranovi nebyl komunistickými úřady umožněn návrat do vlasti.
V roce 1976 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem a o rok později se stal pražským arcibiskupem.
Kardinál Tomášek se postupně stal jedním z nejvýraznějších symbolů odporu proti komunistickému režimu a obhájcem náboženských i občanských svobod. V roce 1987 inicioval Desetiletí duchovní obnovy národa jako přípravu na milénium mučednické smrti svatého Vojtěcha. Po návratu z Říma, kde se v listopadu 1989 zúčastnil svatořečení svaté Anežky České, se aktivně zapojil do společenských změn spojených se sametovou revolucí.
Svým neochvějným postojem, věrností pravdě a odvahou se stal morální autoritou, která významně přispěla k obnově svobody v české společnosti. Jeho odkaz zůstává dodnes velkou inspirací.
