Bohoslužba za Františka Skorinu – renesanční osobnost spojující národy

Osobnost renesančního humanisty Františka Skoriny (1470-1552) připomene zádušní mše sv., která se uskuteční 20. ledna v 17.00. v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Mše sv. symbolicky propojí Prahu s hlavními městy někdejšího polsko-litevského soustátí, Varšavou a Vilniusem – v obou městech se budou sloužit zádušní mše v témže čase. Bohoslužby se uskuteční také v Minsku, Polocku – Skorinově rodišti – či Padově, kde vystudoval lékařství.

Bohoslužbu v bazilice sv. Petra a Pavla bude sloužit kardinál Dominik Duka, zazní při ní dobová hudba v podání souboru Madrigalion Praga. Zúčastní se jí mj. zástupci diplomatického sboru či předseda senátu Miloš Vystrčil.

František Skorina se narodil na území tehdejšího Velkoknížectví litevského. Studovat začal v Krakově, druhém hlavním městě soustátí pod vládou Jagellonců. Většinu svého aktivního života pak strávil ve Vilniusu a v Praze. Zde také vydal své nejvýznamnější dílo, jímž je  Бивлия руска, Ruténská bible, kte­rou začal vydávat roku 1517. Podruhé se do Prahy vrátil kolem roku 1534 a působil zde mj. jako první královský zahradník na dvoře Ferdinanda I. Na základě jeho koncepčního návrhu vznikla Královská zahrada Pražského hradu.

„Skorina je osobností, která propojuje Prahu a hlavní město Litvy,“ říká Laimonas Talat-Kelpša, velvyslanec Litvy v Praze. „V roce 1522 ve Vilniusu vydal první knihtisk na území Velkoknížectví li­tev­ského s názvem Malá cestovní knížka. S ohledem na 500. výročí této události byl rok 2022 na Litvě vyhlášen rokem Františka Skoriny.“

Skorinova Bible je dvojjazyčná: vlastní biblické knihy jsou v církevní slovanštině, au­tor­ské komentáře pak v ruténštině. Ruténština, literární jazyk zá­pad­ní části východoslovanského prostoru, byla úředním jazykem celého Vel­ko­knížec­tví litevského a je společným předchůdcem moderní ukra­jin­šti­ny i moderní běloruštiny. „Skorina by mohl být jedním ze symbolů polsko-litevské unie, tohoto na evropské poměry jedinečného soustátí mnoha jazyků, kultur a náboženských přesvědčení,“ říká ředitel Polského institutu Maciej Ruczaj. „Ukazuje také na zdroje běloruské kultury a identity mnohem starší než Sovětský svaz, k němuž se odvolává současný vládce Běloruska. Ukazuje na její kulturně-historickou příslušnost k prostoru středovýchodní jagellonské Evropy.“

Iniciátory připomínky Skoriny jsou Pražský lingvistický kroužek, Velvyslanectví Litvy a Polska v České republice a Polský institut v Praze. Bohoslužba se koná díky spolupráci Arcibiskupství pražského a Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. „Důležitou roli v připomínce Františka Skoriny ve všech městech, kde se konají zádušní bohoslužby, odehraje lokální běloruská komunita,“ zdůrazňuje velvyslanec Talat-Kelpša. „Naším cílem je nejenom připomenout historickou postavu, ale také vyjádřit naši sounáležitost se všemi, kteří dnes v jeho vlasti trpí a strádají pro stejné ideály, jaké vyznával Skorina.“

Více o osobnosti Františka Skoriny, jedné z nejvýznamnějších osobností běloruské kultury, naleznete zde