Kázání arcibiskupa Stanislava Přibyla z kněžského svěcení 20. 6. 2026

Kázání při kněžském svěcení Ondřeje Šimera a Vojtěcha Poppra, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, sobota 20. června 2026, 10.00 hodin

Milí přátelé, bratři a sestry,

dnes se v této katedrále dotýkáme tajemství, které přesahuje každého z nás, tajemství povolání. Kamenná krása, tohoto chrámu, paměť světců a dějiny naší země, tu nejsou jen slavnostní kulisou. Připomínají nám, že Bůh v každé době povolává člověka, aby byl znamením jeho blízkosti. Kolik mužů v dějinách už tady takhle stálo, kolik už řeklo své ano, zde jsem. A teď jste tu vy.

Prorok Jeremiáš slyší slovo, které člověka zároveň zneklidní i potěší. Dříve, než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě. Vaše povolání ke kněžství nezačíná dnešním obřadem, ani vaším rozhodnutím, ani rozhodnutím představených. Začíná v Božím pohledu, který předchází váš život.

Jeremiáš se brání, „neumím mluvit, jsem příliš mladý“. Možná každý kněz má-li být opravdivý, musí v sobě tuto námitku nést. Kdo z nás by mohl říci, já jsem perfektní, hotový, já na to mám. Na náš pocit, nebo spíše skutečnost, nedostatečnosti, Pán Bůh odpovídá: „Neboj se, já jsem s tebou.“ A dotýká se úst, jako se dotkl úst Jeremiášových. Ne proto, aby se člověk stal výřečným profesionálem, ale aby jeho slovo mohlo nést slovo Boží.

Apoštol Pavel jde v této úvaze ještě dál. Připomíná, že nehlásáme sebe, ale Ježíše Krista jako Pána. To je program kněžského života. Kněz není středobodem církve, není majitelem pravdy, svátostí ani lidí. To si, bratři, zapamatujte, až budete mít pokušení soudit, kdo je čeho hoden, a to si připomeňme i my všichni kněží. Je služebníkem kvůli Ježíši.

Poklad víry máme v nádobě hliněné. Příměr k hliněné nádobě není omluva pro naši slabost, ale pravda, která nás chrání před pýchou. Hliněná nádoba je, může být, křehká. Někdy je nevzhledná, nebo dokonce popraskaná. Ale právě proto je zřejmé, že moc patří Bohu, a ne nám.

Za chvíli milí svěcenci Vojtěchu a Ondřeji vložím na vaše hlavy své ruce. Toto prosté gesto ukazuje, že kněžství si nikdo nedává sám, nebo dokonce si ho nebere sám. Vzpomeňme si na to, jak se Napoleon sám korunoval a jak dopadl.

Církev prosí, aby Bůh obnovil ve vašem nitru ducha svatosti, aby vám dal kněžskou důstojnost a učinil vás spolupracovníky biskupa. Konsekrační modlitba mluví velmi střízlivě a krásně. Bůh utváří svůj lid jako královské kněžstvo a z něho si volí služebníky. Neodděluje vás od Božího lidu, ale posílá vás doprostřed něho. Nebudete stát ani vedle církve, ani nad církví, ale v ní a pro ni. To také stále mějte na paměti, že jste z lidu a pro lid.

Evangelium nám říká, vy jste svůj země, vy jste světlo světa. Sůl není materie sama po sebe. Rozpouští se, aby ochutila a ochránila před zkažením. Ani světlo nesvítí samo sobě. Je postaveno na svícen, aby lidé viděli cestu a velebili Otce v nebesích. To je zároveň veliká útěcha i veliký závazek. Vaše služba má být viditelná a má mít chuť, ale ne tak, aby lidé obdivovali vás. Má být viditelná tak, aby skrze vaše dobré skutky zahlédli Otce.

Milí kandidáti, dnešní svět nepotřebuje vychytralé nebo mazané kněze, kteří nesčetnými úskoky a žonglováním se slovy přizpůsobují Boží slovo vkusu doby, vlastním představám nebo preferencím.

Nepotřebuje ani kněze malomyslné a ustrašené, kteří už nevěří, že Evangelium má moc proměnit lidská srdce. Potřebuje kněze pokorné a současné odvážné, muže, kteří znají svou křehkost hliněné nádoby, ale nevzdávají se, protože vědí, že Bůh jim stále milosrdně pomáhá.

Budete správci Božích tajemství, budete křtít, aby se lid obnovoval koupelí znovuzrození, budete stát u oltáře, aby se Boží lid sytil Kristovým tělem a jeho krví, budete naslouchat hříšníkům, aby docházeli odpuštění a smíření, budete přicházet k nemocným, aby se jim dostávalo útěchy a pomoc a budete se spolu se mnou dovolávat Božího milosrdenství pro lid, který je nám svěřen i pro celý svět. To všechno je krásné, ale není to romantické. Někdy budete stát před lidmi, kteří vás přijmou s radostí, jindy před těmi, kteří budou unavení, zranění, nedůvěřiví nebo lhostejní. Někdy budete cítit, že vaše slovo dopadá na dobrou půdu, jindy se vám bude stát, že mizí ve větru nebo že házíte hrách na stěnu.

Tehdy nezapomeňte na Jeremiáše – neboj se, já jsem s tebou. A nezapomeňte na Pavla, poklad je Boží a nádoba je hliněná.

A podle konsekrační modlitby, kterou za chvíli uslyšíme, buďte správci věrnými. Kněz nemůže být jen úředníkem posvátných věcí, má být přítelem Kristovým. Přítel Kristův nepatří sám sobě, patří tomu, kterému své přátelství slíbil a od něhož přátelství přijal. Kněz je Kristův přítel, který se nechává vzít za slovo.

Dnes dáte Kristu své slovo a váš život má být od této chvíle stále potvrzením tohoto dnešního slova. Když přijde únava (a že přijde), vracejte se k tomu, že vás Pán nepovolal a nevolal jako cizí nádeníky, ale jako přátele, které znal dříve, než je utvořil v lůně a kterým směřuje své světlo pro dům církve. Ecclesia Pragensis, tedy jak shromáždění církve, tak tento posvátný prostor, dnes přijme, přijímá vaši odpověď.

Jsme dědici modliteb generací, které před námi věřili, trpěli, stavěli, odpouštěli a znovu začínali. Vy se do tohoto proudu nezařazujete jako hrdinové, ale jako pokorní služebníci. Vaše „zde jsem“ je prosté, ale odvážné slovo. Je to nabídka celého života Kristu a jeho církvi.

Milí bratři a sestry, dnešní kněžské svěcení není jen den těchto dvou mužů, kteří se za pár okamžiků stanou kněžími. Je to den celé církve, a zvláště naší místní církve. Prosme za ně, aby neztratili chuť soli, a aby jejich světlo nikdy nezakrývala nádoba strachu, pohodlnosti nebo pýchy. A prosme i za sebe, abychom uměli přijímat jejich službu, modlit se za ně a nést s nimi břemeno evangelia i tíhu stereotypu všedního dne.

A vy, milí kandidáti, přijměte dnes dar, který není z vás, ale je pro vás a skrze vás pro druhé.

Ať Kristus velekněz obnoví ve vašem nitru ducha svatosti. Ať vaše ústa nesou Jeho slovo, vaše ruce Jeho útěchu, vaše srdce Jeho milosrdenství. Ať se celý váš život stane tichým a vytrvalým svědectvím o tom, že nehlásáme sebe, ale Ježíše Krista Pána.

Amen.