Kázání biskupa Wasserbauera z Půlnoční mše svaté

Přinášíme kázání Mons. Zdenka Wasserbauera, pomocného biskupa pražského, z půlnoční mše svaté 25. prosince v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Myslím, že snad nikomu z nás neunikla událost, která v adventní době poměrně silně zarezonovala i naší mediální scénou – a Bohu díky za to, že zarezonovala! A sice když maltská eurokomisařka pro rovné příležitosti vyšla s manuálem inkluzivní komunikace, ve které je mnoho podivností či naprostých nesmyslů ale měl by se také např. přestat používat termín „vánoce“, kromě třeba našich typických křestních jmen jako je Maria nebo Jan. A snesla se na ní ostrá kritika od pravicových i levicových politiků, a někteří dobře pojmenovali, že to není jen hra o slovíčka, ale v tomto novém dokumentu Evropské komise jde o kulturní, ideologický boj, který se snaží přepsat a potlačit naši historii, kulturu, identitu a popírat křesťanské kořeny Evropy.

Schválně uvedu slova bývalého levicového italského premiéra (Matteo Renzi), který řekl, že se jedná o: „absurdní a pomýlený dokument, protože společenství nemá mít strach ze svých kořenů, protože kulturní identita je hodnotou nikoli hrozbou!“

To, že si nechceme nechat vzít vánoce, není jen proto, že si nechceme nechat vzít nějakou romantiku, nějaké zvyky, které se nám líbí a vyhovují nám… nějakou tradici po předcích. I ti, kteří nejsou praktikující křesťané tuší či chápou, že je to mnohem hlubší a dotýká se to opravdu kořenů naší civilizace a jejích výsadních hodnot.

Vánoce jsou svátky Kristova narození, svátky Božího vtělení. Všemohoucí, věčný, nekonečný, nade vším stojící Bůh na sebe bere lidské tělo a stává se jedním z nás, aby nám přinesl spásu a vysvobození. A tak jsme slyšeli jako 1. čt krásné Izaiášovo proroctví: Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje…

A pak vlastní krásný popis té historické události, kterou nám zaznamenal evangelista Lukáš, že se Josef s Marií musí vydat do Betléma kvůli sčítání obyvatelstva, atd.

Vánoční svátky jsou o narození Ježíše Krista:

Papež Benedikt XVI. ve své poslední knize píše slova, které se nás týkají: „postava Ježíše Krista je jádrem evropských dějin a východiskem pravého humanismu, nové lidskosti. Jestliže se totiž Bůh stal člověkem, též člověk nabývá zcela nové důstojnosti. Pokud je však člověk pouhým výsledkem náhodného vývoje, pak je nahodilé rovněž samo jeho lidství a v určitém bodě bude možné člověka obětovat za zdánlivě vyšší cíle. Avšak jestliže Bůh stvořil a zamýšlel každého jednotlivého člověka, věci se mají dočista jinak. A jestli se Bůh sám stal člověkem a dokonce za člověka trpěl, má člověk účast na důstojnosti, vlastní Bohu. Kdo se mýlí v tom, co je člověk, napadá samého Boha.“

Na ten nový dokument Evropské komise zareagoval velmi jednoznačně i papež František při návratu z Kypru a Řecka ale já bych si dovolil zde odcitovat to, co řekl už v září při návratu ze Slovenska a Maďarska, a co s tím úzce souvisí: Evropa všeobecně by se měla vrátit ke snu svých otců zakladatelů, což stále opakuji. Evropská unie není schůzování, nýbrž v jejích základech je duch, o kterém snili Schumann, Adenauer, De Gasperi. Hrozí zde nebezpečí, že se z ní stane pouhý správní úřad, což není dobré. Evropa by se měla vrátit k mystice, svým kořenům, a rozvíjet je, a to ve všech zemích. – A ne je potlačovat!!!

Evropa by se měla vrátit k mystice – i vánoce jsou pravou křesťanskou mystikou, zvou nás všechny k ponoření se do tajemství, které se týká všech, každého člověka na zemi protože Ježíšovo narození je universální událostí. A aby to nebyly jen vznešené fráze, představme si to takto: pokud někdo z lidí dnes pod stromečkem neměl žádný dárek, pokud jsou ti, na které nikdo nemyslí… tak i oni dostali ten největší a nejcennější dar: i kvůli nim Bůh posílá svého Syna a i je Ježíšek chce obejmout svojí láskou!

Když nás papež František vybízí, že by se Evropa měla vrátit k mystice, tak já si to dovolím rozvést, že by se měla vrátit nebo spíše ještě více přimknout k vánoční mystice a vydat se do Betléma. Druhá polovina dnešního evangelia byla o pastýřích, kteří V té krajině nocovali pod širým nebem a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně… a mluví k nim o narození Spasitele… A oni se tam vydají a stávají se tak začátkem dodnes nekončícího procesí lidí všech národů, jazyků, kultur, barev pleti… protože je podvědomě přitahuje betlémská jeskyně a to, co se tam stalo. A pak přijdou 3 králové jako představitelé pohanů…

Budoucnost Evropy jako multietnické společnosti není v odmítání křesťanství ale v tom, že se všichni ve své různosti potkáme u Ježíškových jeslí a nalezneme tam spravedlnost, pravý pokoj a smíření, které jsou darem Božím.

A tak na závěr bych vám všem chtěl popřát, aby se vás letošní vánoční svátky někde uvnitř znovu hluboce dotkly – mysticky! A může to být při této bohoslužbě nebo až půjdete s dětmi či vnoučaty do nějakého kostela k jesličkám nebo se v klidu domova zaposloucháte do krásných koled… – a aby vás to naplnilo pokojem, radostí, nadějí ale také odhodláním nenechat si vánoce, a vůbec křesťanské hodnoty vzít. A třeba v sobě najít i odhodlání se z pravé hodnoty ve společnosti postavit, když bude třeba! A věřte, že to naše společnost potřebuje a děláme tím něco důležitého pro ty, kteří přijdou po nás!