Kázání arcibiskupa S. Přibyla ze mše sv. na poděkování za akademický rok na KTF UK

Křesťanský intelektuál nesmí podlehnout ani strachu, ani agresivitě

Přinášíme vám celé kázání Mons. Stanislava Přibyla, arcibiskupa pražského a Velkého kancléře Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ze mše svaté „Te Deum“ na poděkování za uplynulý akademický rok. Mše svatá se konala v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově ve čtvrtek 21. května 2026.

Milí bratři a sestry, vážený pane děkane, drazí vyučující a zaměstnanci fakulty, milí studenti,

scházíme se dnes v závěru akademického roku, abychom Bohu poděkovali za všechno, co jsme směli během uplynulých měsíců přijmout a vykonat. Te Deum není jen slavnostní zpěv církevní tradice. Je především postoj srdce, které si uvědomuje, že všechno dobré pochází od Boha. Děkujeme za práci, za hledání pravdy, za vytrvalost v únavě, za nové poznání, za vzájemná setkání i za všechny zkoušky, které nás vedly k větší pokoře.

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy má v životě církve i společnosti zvláštní poslání. Není pouze institucí předávající informace. Je místem, kde se má pěstovat moudrost, která spojuje víru a rozum, odbornou kompetenci a duchovní hloubku. Teologie není jen akademickou disciplínou mezi jinými vědami. Je službou Pravdě, která má svou tvář v Kristu.

Právě dnešní čtení ze Skutků apoštolů nám ukazuje apoštola Pavla v nesnadné situaci. Stojí před veleradou, mezi lidmi rozdělenými, plnými sporů a vzájemného napětí. Pavel však neztrácí odvahu, protože ví, komu uvěřil. A v rozhodující chvíli slyší slova samotného Pána: „Neztrácej odvahu! Jako jsi o mně vydával svědectví v Jeruzalémě, tak musíš vydávat svědectví také v Římě.“

Tato slova mají zvláštní význam i pro akademické prostředí. Univerzita by měla být místem dialogu, někdy i střetu různých názorů a pohledů. Také dnes prožíváme dobu silné polarizace, a to i přímo na fakultě. Často se zdá, že ztrácíme schopnost a někdy i ochotu naslouchat jeden druhému. Dokonce se někdy hledání pravdy mění v boj o moc, prestiž nebo ideologické vítězství.

Křesťanský intelektuál však nesmí podlehnout ani strachu, ani agresivitě. Teologická fakulta má být místem, kde se člověk učí nejen správně myslet, ale také správně milovat. Pravda bez lásky se může stát tvrdostí. A láska bez pravdy se může změnit v prázdný sentiment.

V dnešním evangeliu slyšíme Ježíšovu velekněžskou modlitbu. Kristus prosí Otce: „Ať všichni jsou jedno.“ Tato prosba není pouhým přáním po vnější shodě. Ježíš mluví o jednotě, která má svůj zdroj v samotném Božím životě. „Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás.“

Univerzitní prostředí potřebuje právě tuto hlubší jednotu. Nikoli jednotu založenou na uniformitě nebo na potlačení rozdílů, ale jednotu vyrůstající z hledání společného dobra a společné pravdy. Katolická fakulta má být znamením, že víra neuzavírá člověka do ideologické pevnosti, nýbrž otevírá prostor opravdového dialogu.

Jako Velký kancléř této fakulty bych chtěl dnes poděkovat všem, kdo zde věrně slouží. Děkuji vyučujícím za jejich odbornou práci i osobní nasazení. Děkuji studentům za jejich úsilí a vytrvalost. Děkuji všem zaměstnancům, kteří často skrytě nesou odpovědnost za každodenní chod fakulty. Každý z vás svým dílem přispívá k tomu, aby tato instituce byla živým společenstvím. Současně nás všechny chci vyzvat k lásce a úctě jedněch vůči druhým. Nejen nauková vytříbenost a pravověrnost činí fakultu „teologickým místem“, ale také právě úcta k druhému člověku majícímu třeba odlišný názor, láska ke kolegyni či kolegovi projevovaná úctou a respektem, atmosféra na fakultě, kterou tvoříme každý z nás nikoli jen svým intelektuálním vkladem, ale také a možná především pokojnou ochotu přijmout toho druhého jako toho, kdo mě obohacuje a nikoli ohrožuje.

Zároveň bych rád povzbudil zvláště vás, kteří na fakultě studujete teologii, dějiny umění, filozofii či historii. Nebojte se studijních nároků ani poctivého myšlení. Vždyť víra se nemusí bát otázek. Pravda evangelia obstojí i v náročném dialogu současného světa. Církev a společnost potřebuje vzdělané, vnitřně pevné a duchovně zralé osobnosti.

Apoštol Pavel slyšel ve chvíli nejistoty Kristovo povzbuzení: „Neztrácej odvahu.“ Také my dnes potřebujeme tuto výzvu slyšet znovu. Neztrácejme odvahu tváří v tvář problémům a výzvám, kterým čelíme. Naše práce má smysl tehdy, když vede k hlubšímu poznání Boha a k větší lásce mezi lidmi.

Děkujme tedy dnes Bohu za završující se akademický rok. Děkujme za to všechno dobré, co jsme mohli vykonat. Všechno svěřujme Kristu, který je počátkem i cílem každého pravého poznání.

A kéž se i na našem společenství může naplnit Kristova modlitba: aby v nás přebývala Boží láska a aby On byl uprostřed nás. Amen.

† Stanislav Přibyl, CSsR, arcibiskup pražský a Velký kancléř KTF UK