Marie Terezie Savojská

Zádušní mši svatou za mecenášku a podporovatelku církve Marii Terezii vévodkyni Savojskou odslouží při příležitosti 250. výročí od jejího úmrtí pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Requiem se uskuteční 20. února v 9.15 v Kostelci nad Černými lesy.

V dějinách našeho kraje nebylo mnoho takových mecenášek jako byla tato vévodkyně Marie Terezie Anna Felicitas. Narodila se 11.května 1694 a byla čtvrtou dcerou a sedmým dítětem z dvanácti potomků knížete Jana Adama z Lichtenštejna a kněžny Edmundy, rozené hraběnky z Ditrichštejna.

            Když oba její bratři předčasně zemřeli, otec se rozhodl zajistit bohaté dědictví pro svých pět dcer, a to na úkor lichtenštejnského rodového svěřenectví, protože se nesnášel se svým synovcem knížetem Antonínem Floriánem, který se stal v roce 1712 hlavou rodu.

            A tak se v roce 1712 ujala osmnáctiletá princezna Marie Terezie rozlehlého panství Černý Kostelec (od roku 1920 Kostelec nad Černými lesy), Škvorec, Uhříněves, Plaňany a Čechy pod Kosířem. Její strýc vyvolal soudní boj o dědictví a vysoudil plaňanské panství, jeho syn Josef Jan Adam ho však po čase prodal vévodkyni zpět. Marie Terezie se ukázala jako dobrá hospodářka a otcovo dědictví rozmnožila o mnoho dalších panství a statků. Roku 1760 získala Kounice u Českého Brodu a o čtyři roky později např. Rataje nad Sázavou. Podle údajů z roku 1741 byla příjmem 62 967 zlatých z dominikálu devátou nejbohatší vrchností v Českém království.

            Dne 24.října 1713 se v zámecké kapli sv.Vojtěcha konala svatba. Jejím manželem se stal nejstarší synovec proslulého maršála Evžena Savojského polní podmaršál a nositel řádu Zlatého rouna Tomasso Emanuel vévoda de Savoy-Carignan, princ z Piemontu, markrabě de Saluzzo, hrabě de Soissons (1687-1729). Za necelý rok se jim narodilo jediné dítě – syn Eugen Jean Francois, vévoda de Soissons (1714-1734). Vévodský pár pak žil střídavě na panstvích v Čechách a v paláci ve Vídni. Velmi šťastné manželství skončilo, když se vévoda na honu v kolodějské oboře nakazil neštovicemi a 28.října 1729 zemřel. S vojenskými poctami byl pohřben v Savojské kapli chrámu sv.Štěpána ve Vídni, kterou nechala vybudovat jeho žena. Další tragédií v životě vévodkyně se stala smrt jediného syna, který čtrnáct dní po sňatku v zastoupení s Marii Teres vévodkyní di Massa, princeznou di Carrara (1725-1790) zemřel 23.září 1734 na zimnici ve vojenském táboře u Mannheimu.

Vévodkyně pak obrátila svou mysl k charitě a spasení. Ještě spolu s manželem dali nedaleko černokosteleckého zámku postavit špitál pro dvanáct mužů a dvanáct žen a mnoho peněz věnovali na jiné dobročinné účely.

Zakládací listina špitálu nese datum 5.ledna 1732 a je zapsána v Zemských deskách. Prvním zámeckým kaplanem a správcem špitálu byl P.Benedikt Herman, mnich z řádu sv.Benedikta z kláštera Sázavského. Na výslovné přání vévodkyně byl špitál postaven pod patronát sv.Amadea Savojského a sv.Jana Nepomuckého, k nimž se zde měla pěstovat zvláštní úcta.

            Do paměti lidu se – lidově nazývaná Savojka či Cafojka – zapsala svou velkou dobročinností. Finančně podporovala mnohé z kostelů na svých panstvích. Založila i mnoho nových far a kostelů, ostatní nechala opravit. Na zdejší kostely věnovala přes 13 000 zlatých a za to byli faráři povinni každé čtvrtletí sloužit mši svatou za spásu její duše. Teprve pod její správou se náš kraj vyrovnal s ničivými následky třicetileté války. Byla dotvořena síť osad a komunikací. Tato hluboce věřící vévodkyně se zastávala svých poddaných a bojovala proti korupci úředníků svého panství. V roce 1766 vydala nařízení: „Oni poddaní, kteří by od našich úředníků hospodářských nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve svých spravedlivých požadavcích bez daru vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v tomto případě jest nařízeno, stížnost svou hospodářskému radovi žalobně přednésti, ti a takoví mají své stížnosti přímo na nás, jakožto nejmilostivější vrchnosti buďto písemně nebo sami osobně vznést, kdež jim dveře otevřeny zůstávají.“ Zároveň nařídila, že vesničtí, neznající němčinu, mohou se na ni obracet se stížností suplikami napsanými česky.

Protože Kostelec neměl vlastní kostel, nechala na náměstí postavit kostel svatých Andělů strážných (byl vysvěcen 25.listopadu 1737 Františkem Rafaelem Kolianderem, jenž se v roce 1754 stal farním). Hned po dostavbě zde konal svou úspěšnou misii známý jezuita Antonín Koniáš. Chrám byl postupně dovybavován i v následujících letech. Fr.R.Koliander tehdy požádal pražského arcibiskupa, aby směl do nového chrámu přenést i gotickou Madonu z Tismic na tehdejším Černokosteleckém panství. V roce 1739 mu vévodkyně věnovala pět oltářů – hlavní (na vrcholu oltáře je archanděl Rafael s Tobiášem) a čtyři postranní (sv.Anny, sv.Jáchyma, sv.Jana Nepomuckého a Panny Marie Královny). Autorem těchto barokně-klasicistních oltářů je vídeňský sochař Gottfried Fritsch. 

Městečko Kostelec propustila z poddanosti 14.března 1736 (na přímluvu tehdejšího faráře Františka Rafaela Koliandera). Zakládala a finančně podporovala také obecní školy.a svou školskou reformou z 15.srpna 1755 zřídila nadaci na jejich vydržování. Tím osvobodila své poddané od školních platů. Za to se měli učitelé každou sobotu s dětmi pomodlit v kostele růženec, litanie k Panně Marii a Salve Regina. V roce 1760 koupila Kounice a hned následujícího roku zde zřídila školu (současně se školami ve Vyšehořovicích a Mochově) a v roce 1763 v Kounicích obnovila špitál. Dne 14.března 1763 zbavila měšťany v Černém Kostelci roboty.

Na její přání se po skončení žní lidé při odchodu z polí modlili u kapliček a křížů za požehnání a zachování úrody. Nechala 4.ledna 1766 zřídit Donationsfond, který byl určen na pomoc poddaným v případě požáru, krupobití a podobně. Vévodkyně se upřímně snažila pomoci svým poddaným, vydala např. v roce 1764 nařízení, že se na ni mohou obracet v češtině. Ve stejném roce vydala nařízení postavit na všech panstvích sochy sv.Donáta (v Itálii oblíbený patron rolníků, jenž chrání úrodu a dobytek před bouřemi, krupobitím a morem) na ochranu úrody. Objednala sochy pro každé panství a byly umístěny např. na rozcestí u Svatbína, v parku v Kralovicích, v Kounicích nebo na poli u Vykáně. Vandaly poškozená socha sv.Donáta u Svatbína byla v roce 1985 přemístěna do skanzenu v Kouřimi, kde byla zrestaurována. Právě k této soše se váže místní rčení „Stojíš jako Donát u Svrabova“. Kolem soch bývaly do čtverce vysázeny čtyři lípy. Přicházela sem procesí za odvrácení špatné úrody a počasí, zejména krupobití. V Kolovratech se poslední procesí konalo ještě 25.května 1947. V den svátku svatého Donáta 7.srpna se u soch zapalovaly ohně, které prý kněžna z černokosteleckého zámku ráda pozorovala.

Zřejmě na její popud byla pořízena socha sv.Jana Nepomuckého od Jana Jiřího Šlanzovského z doby kolem roku 1720. Jde o mimořádně kvalitní barokní práci, které je dnes skryta v klasicistní kapli sv.Jana Nepomuckého v Českobrodské ulici (původně socha zřejmě stála samostatně). Další prací Jana Jiřího Šlanzovského (1682-1752) byl mariánský sloup z roku 1719 jako poděkování za zažehnání velkého moru v roce 1713. Spodní část sloupu zdobily sochy sv.Šebestiána, sv.Floriána, sv.Františka Xaverského a sv.Rocha. Na vrcholu sloupu byla socha Panny Marie Immaculaty. Na sloupu byla lampa, kterou místní kaplan rozsvěcel každou sobotu, před mariánskými svátky a před svátkem sv.Bohumila (sv.Amadeus byl patronem Savojské dynastie) a sv.Jana Nepomuckého. Sloup byl bohužel zbytečně odstraněn při dostavbě věže kostela sv.Andělů strážných v roce 1894. Sochy byly nejprve umístěny u kostela sv.Jana Křtitele a v roce 1905 nově instalovány u kostela Všech svatých v Praze-Uhříněvsi. Mimochodem – o stavbě věže s hodinami uvažovala již vévodkyně a velmi litovala, že k tomu nedošlo. Cenná je rovněž socha sv. Jana Nepomuckého z nučického pískovce z let 1720 až 1730 u silničního obchvatu postavená rovněž na popud vévodkyně.

Když v letech 1770-1771 došlo ke stoletému hladomoru, nechala otevřít panské sýpky a pomohla tak svým poddaným z nejhoršího.

Vévodkyně zemřela ve Vídni 20.února 1772 a byla pohřbena v již zmínění Savojské kapli po boku milovaného manžela. Svým dědicem určila knížete Františka Josefa I. z Lichtenštejna. V závěti poddaným odpustila nedoplatky dávek a pro chudé na každém panství odkázala několik tisíc zlatých. Další dary odkázala kostelům a klášterům v Čechách i ve Vídni a na výkup zajatců z tureckého zajetí dala „na věčné časy“ vyplácet pět tisíc zlatých.

            Její šlechetnost vstoupila i do lidových pověstí jako dobrotivá Bílá paní, která se prý zjevuje na zámku ve Škvorci nebo v zájezdním hostinci U lva v Úvalech.

Richard Jozíf, knihovník pražského arcibiskupství

Poznámka autora: Přehled památek spojených s jejím jménem je úctyhodný. Alespoň namátkou jsem vybral následující:

Kostely: kostelsv.Anny ve Škvorci, kostel Narození Panny Marie v Poříčanech, kostel sv.Martina ve Vyšehořovicích, kostel Všech svatých v Uhříněvsi, kostel Zvěstování Panny Marie v Plaňanech, kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Lstiboři, kostel sv.Jiří v Aldašíně, kostel sv.Bartoloměje v Bylanech, kostel Narození sv.Jana Křtitele v Tuklatech, kostel sv.Václava v Konojedech, kostel sv.Václava v Horních Krutech, kostel sv.Petra a Pavla v Říčanech, kostel sv.Bartoloměje v Popovičkách, kostel sv.Markéty v Královicích, kostel sv.Ondřeje v Kolovratech

Kaple: kaple sv.Jana Nepomuckého v Hradešíně (součást bývalé křížové cesty ze Škvorce ke kostelu sv.Jiří v Hradešíně), kaple sv.Václava v Černíkách

Fary: Kounice, Přistoupim, Stříbrná Skalice, Tuklaty, Horní Kruty, Říčany

Sochy: socha sv.Prokopa ve Škvorci, sv.Donáta v Křimíně (zaniklá obec), sv.Donáta ve Vykáni, sv.Donáta v Kolovratech, sv.Donáta u Svatbína (dnes v Kouřimském  skanzenu)

Špitály: Kounice, Kostelec nad Černými lesy

Školy: Kounice, Vyšehořovice, Mochov, Říčany

Ostatní: zámek v Kostelci – přestavbu řídil Josef Jäger (1722-1793), Černokostelecký zájezdní pivovár, starý zámek ve Škvorci, zámek v Kounicích, sakristie kostela sv.Havla a zvonice ve Štolmíři, potvrzení privilegií ve Stříbrné Skalici, rychta v Platanech, zvonice v Doubravicích (dnes je na jejím místě nedávno obnovená kaple sv.Jiří), zvonice u kostela sv.Jiří, tvrz a dvůr v Bylanech, zdobené ambity kolem baziliky v Tismicích, zámek v Kolodějích