Nový generální vikář je online

Mons. Josefa Ptáčka jsme se u příležitosti uvedení do funkce zeptali nejen na plány do nové služby, ale také na technologie, kterým se dlouhodobě věnuje nejen ve vztahu k církvi. (Tento rozhovor naleznete v aktuálním Katolickém týdeníku).

Jak se cítíte ve své nové funkci?

Cítím především veliký respekt k této službě a velikou vděčnost lidem, kterými jsem obklopen. Služba generálního vikáře zahrnuje pomoc kněžím, péči o jednotlivé farnosti, ale také církevní školy, charity, lesy a velice rozmanitý ekonomický úsek. Na všech frontách každý den probíhají nové události a současně postupně předávám mojí stávající farnost na Barrandově. Těší mě, že jsem na Arcibiskupství obklopen milými lidmi, kteří mi tento přechod do nové služby ulehčují – v čele s naším arcibiskupem Stanislavem, který je velice přátelský, trpělivý a lidský. Prostředí pro mě však není úplně nové, protože jsem zde přes 20 let působil v oblasti informačních technologií.

Jaké budou Vaše hlavní pracovní priority v nadcházejících měsících?

Na prvním místě bych se rád seznámil s co největším počtem zaměstnanců a se všemi oblastmi, kterými se Arcibiskupství pražské zabývá. Některé činnosti se odehrávají na Hradčanech, ale podstatná část také na různých dalších místech Prahy a Středočeského kraje. Chci se seznámit s těmi místy arcidiecéze, které jsem dosud neměl příliš možnost poznat, s životem v jednotlivých vikariátech a farnostech.

Dá se skrze umělou inteligenci evangelizovat? Například optimalizovat dosah církevních výstupů?

Ano, AI může přispět s formulací některých výstupů a existuje již i umělá inteligence pro práci s církevními dokumenty, jmenuje se Magisterium.com. Na druhé straně je důležitá i určitá ostražitost před únikem do virtuálního světa či předání odpovědnosti různým algoritmům.

Budete mít v nové funkci prostor i pro pastorační aktivity?

Pevně doufám, že ano, ale jejich podobu budu hledat. Nová služba je extrémně časově náročná. Rád bych ale zachoval např. “Extrémní duchovní víkend pro muže, kteří od života čekají více”, který s kolegou Ignácem Muchou z Pastoračního střediska již mnoho let pravidelně pořádáme v trapistickém klášteře v Poličanech.

Co zatím vnímáte jako největší výzvu spojenou s novou funkcí?

Uchovat si čas na modlitbu a četbu Božího slova. Mně je blízká spiritualita Komunity Blahoslavenství, která mě vede k přesvědčení, že to opravdu důležité, hodnotné a smysluplné – nejenom z hlediska přítomnosti, ale i věčnosti, se rodí v tichu lidského srdce, kterého se Bůh dotýká. Tohle považuji za zásadní pro můj život a současně vnímám, že je určitou výzvou k takovému naslouchání najít trochu prostoru během dne. Důležité pro mě je také mít čas na rodinu a blízké přátele.

Když si představíte Arcibiskupství pražské za deset let, co podle Vás projde největší změnou?

Vnímám, že ve společnosti je veliké množství duchovně hladových lidí, kteří touží po lásce, společenství a smyslu života. Rád se tedy trochu zasním. Kéž bychom především nebyli vnímáni jako církevní instituce, ale jako společenství lidí, kteří v dnešní době ve vztahu s Ježíšem Kristem našli odpovědi pro svůj život a svou prací přispívají k nacházení odpovědí na toto duchovní hledání. Ať už se to děje skrze farnosti, středisko mládeže či pastorační středisko, charity, církevní školy, ale i správu majetku, který je určen k podpoře našeho poslání, lidem, kteří v naší zemi žijí či jsou v nějaké nouzi.