Poutní mše sv. v Suché u Jáchymova
Poutní mši svatou v Suché u Jáchymova 14. srpna v 10.00 celebruje kardinál Dominik Duka, který k této příležitosti připojil i osobní vzpomínku:
Poutní slavnost Nanebevzetí Panny Marie v Jáchymově nás vlastně může přivést k tomu, abychom si uvědomili, že kostel sv. Jáchyma ze 16. století, poničený požárem koncem 19. století, byl obnoven slavným stavitelem pseudogotiky Josefem Mockerem. Jde také o první luterský kostel v českých zemích, který osobně posvětil dr. Martin Luther, kdy děkanem v Jáchymově byl jeho spolužák, dr. Johannes Mathesius, význačná postava dějin církve i dějin přírodních věd.
Rovněž tak je pro mě připomínkou, že jáchymovská svatyně ukrývá milostnou sochu z kláštera Maria Sorg, dnes nazývané Mariánská. Toto poutní místo, které zcela vyhořelo, bylo svědkem nelidského utrpení „Jáchymovského pekla“ 50. let. Když pak v období uvolnění 60. let se s vděčností i ve vzpomínkách na tato místa vraceli političtí vězni, komunistický režim chtěl odstranit všechna svědectví. Například o tom, že kostel v Mariánské vedení jáchymovských dolů a NKVD využívalo k přibíjení vězňů na zeď v podobě ukřižování.
Vězni byli selektováni. Ti, kteří zbyli, museli pracovat ve zničujícím tempu, aby splnili plán. Nejčastější příčinou úmrtí byl zde karcinom nebo úraz při práci v dole. Odvážím se tvrdit, že šlo nejen o děsivé lidské, ale i ekonomické ztráty, přesahující ty kovidové.
Působil jsem dva roky v Jáchymově a měl jsem možnost hovořit s desítkami politických vězňů, kteří přijížděli, aby vzpomínali na své kamarády, přátele, mukly. Vězněn tu byl například i spisovatel Jiří Stránský, autor Zdivočelé země. Byl jsem také svědkem každoroční podzimní pěší pouti hraběte Dohalského, který s růžencem a celodenním postem putoval od jednoho lágru, gulagu Československa, k druhému.
Ovšem byla to také setkání s komunitou pražských rodin, především rodinou Svobodů, Heidlerů, Šedivých a dalších, kteří po skončení těžby uranu v Jáchymově – Suché u kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vytvářeli především letní komunitu, ve které jsem se seznámil s panem kardinálem Štěpánem Trochtou a kam jsme jezdívali spolu my, tajní dominikánští bohoslovci s dr. Metodějem Habáněm. Tedy je to vzpomínka na naše mladá léta.