Tomáš Akvinský mezi námi

Letos 7. března uplynulo 750 let od smrti učitele církve a jednoho z největších katolických teologů – svatého Tomáše Akvinského. Při této příležitosti bude od 19. října do 1. listopadu vystavena relikvie jeho lebky na několika místech České republiky, mj. i v Praze. Přinášíme program, kdy a kde bude možné světcovu relikvii v metropoli uctít a rozhovor s provinciálem dominikánů br. Lukášem Fošumem o této události.

Sv. Tomáš Akvinský (1225–1274) byl významný středověký teolog a filosof, jehož myšlenky ovlivnily nejen církevní nauku, ale i západní myšlení jako celek. Ačkoli se narodil do vysoce postavené rodiny, vzdal se šlechtických výsad a zasvětil svůj život službě Bohu v dominikánském klášteře.

V Tomášových spisech se silně odráží jeho snaha propojit víru a rozum, jakožto dva základní prostředky lidského poznávání, jež společnými silami vedou k poznání pravdy. Toto přesvědčení vyjádřil v díle Summa theologiae, v němž se pokusil systematicky vysvětlit křesťanskou teologii pomocí Aristotelovy filosofie.

Tomášovo učení o ctnostech si kladlo za cíl naučit člověka správnému životu. Světec věřil, že právě ctnosti jsou prostředkem k dosažení štěstí a jsou zakořeněny v přirozeném zákoně. Tento koncept je nadále aktuální a ovlivňuje moderní etické úvahy i morální teologii, včetně otázek bioetiky. 

Svým učením o vyváženosti mezi kontemplativním a aktivním životem nás inspiruje i dnes, kdy hledáme rovnováhu mezi prací, osobním životem a duchovními potřebami.

Studium považoval za formu uctívání, přičemž mezi vírou a rozumem nespatřoval rozpor, naopak hovořil o jejich vzájemném doplňování. Bojoval za otevřený dialog při hledání pravdy a zastával názor, že pravda je neoddělitelná od lásky. Sv. Tomáš Akvinský nabízí cennou inspiraci pro dnešní svět, v němž dochází ke stále většímu propojování jednotlivých kultur skrze moderní technologie a je nám umožněno na různých platformách vzájemně sdílet názory na jakékoliv téma. V tomto kontextu se však často zapomíná na důležitost dialogu, který by měl být – jak sv. Tomáš připomíná – veden nejen s láskou, ale také s rozumem.

Sv. Tomáš Akvinský nám tak nabízí nadčasové lekce o důležitosti ctností, hledání pravdy a propojení víry s rozumem. Zůstává inspirativní postavou nejen pro teology, ale i pro ty, kdo hledají pravdu a snaží se v jejím světle žít smysluplný život.

Program, kdy a kde bude možné relikvii sv. Tomáše Akvinského uctít v pražských kostelích:

22. října – kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze – bohoslužba slova se čtením textů sv. Tomáše Akvinského v 18 hod.

23. října – kostel sv. Ignáce v Praze – mše svatá v 17:30 hod. a v 19 hod. (studentská)

24. října – kostel sv. Jiljí v Praze – v sobotu 26. října mše svatá ve 12 hod., celebruje kardinál Mons. Dominik Duka OP

24. – 26. října KONFERENCE TOMÁŠ AKVINSKÝ A SOUČASNOST v barokním refektáři s domácími i zahraničními hosty. Více info zde

Příští rok oslavíme také 800 let od narození sv. Tomáše. Jeho atributy jsou hvězda na prsou, bílá holubice, pás, kniha a pero, lilie, křišťál, monstrance, mitra a biskupská berla. Při příležitosti jubileí Tomáše Akvinského jsme položili několik otázek MUDr. Lukáši Janu Fošumovi, O.P., Dr. theol., provinciálu Řádu bratří kazatelů – dominikánů, tedy řádu, kam patřil i Tomáš Akvinský.

V říjnu bude možné v ČR vidět ostatky sv. Tomáše Akvinského. Jaký význam má úcta k ostatkům dnes? Není to přežitek dob minulých?

To je asi podobně jako s mnoha věcmi, které se dříve dělaly hodně anebo až moc, a dnes už méně nebo vůbec. Přežitek to tedy není! Úcta k ostatkům je založena na úctě k tělu, které je spojeno s duší. Ostatky světců jsou sice od jejich duší, o nichž věříme, že jsou již spaseny a patří na Boha, odděleny, a světec v nich v tuto chvíli přítomen není. Když je ovšem uctíváme, obracíme se ke světci, který žil v těle, jehož jsou pozůstatkem a které bude vzkříšeno.

Říká se, že řada ostatků jsou padělky. Je pravost ostatků sv. Tomáše zaručena?

Hlavní část ostatků svatého Tomáše je uctívána v Toulouse, kam je papež po Tomášově kanonizaci v roce 1323 nakázal přenést. O Tomášovy ostatky ovšem byla „dračka“ hned po jeho smrti a část zůstala v Itálii, takže nelze úplně vyloučit, že k nějaké záměně mohlo dojít. K analýze DNA, která by mohla jejich autenticitu jistěji potvrdit, dosud nedošlo. Důležité je zde nicméně to, že jde o ostatky již dlouhá léta uctívané. Dominikánští bratři z Toulouse, kteří nám jejich zapůjčení zprostředkovali, navíc uložili lebku při příležitosti jubilea do nového relikviáře. Někomu to může znít až jako protimluv, ale při uctívání ostatků je důležitější naše úcta a víra, než jejich autenticita, kterou málokdy lze stoprocentně ověřit, zvláště u „starších“ světců.

Jak se stalo, že k nám zavítají ostatky tohoto významného učitele církve?

Tomáš Akvinský je velká postava pro myšlení, vědu, zkrátka intelektuální svět. Je to ale také básník, autor krásných hymnů, a hlavně je to světec. Potřebujeme propojovat vědu a srdce, vážné přemýšlení a modlitbu, setkat se s tímto Božím přítelem co nejvíce osobně, nechat se jím oslovit, navázat s ním tichý rozhovor. Bratři v Toulouse, kteří tříleté jubileum (2023-2025) prožívají více intenzivněji a velkolepěji než my zde v Čechách, pořádají vedle vědeckých konferencí také putování relikvií. Takové velmi jednoduché, často tiché, diskrétní, které je pro dnešní dobu potřebné. A různí lidé přicházejí! Tak jsme se jimi nechali inspirovat…

Co dobrého může člověku návštěva kostela a akcí spojených s ostatky Tomáše Akvinského dát?

Právě něco možná nečekaného, a přitom docela obyčejného. Světci nám pomáhají zakoušet Boží přítomnost, jsou to Boží přátelé. A u Tomáše zvlášť jde o to propojení. Hledání moudrosti, té, kterou potřebujeme pro náš každodenní život i pro věčnost. Abychom se nebáli vzít svůj život do vlastních rukou, nakolik nám to náleží, a přitom se nechali vést Boží láskou a prozřetelností.

Jak byste srovnal význam kostí a myšlenek sv. Tomáše?

Tomášovy myšlenky a jeho láska k Bohu a bližním, to je to, co je pro nás důležité. Byl to ale člověk z masa a kostí (podle všeho pořádný kus chlapa). A jak se píše u proroka Ezechiela, i ty staré a často prolezlé kosti nakonec budou vzkříšeny. Naše těla se dočkají proměny ke slávě, a proto se nebojíme přiměřeným způsobem uctívat i „mrtvé kosti“.

Ptal se Tomáš Machula

Zdroj: Biskupství českobudějovické