Potřebuji kněze

Jedním z klíčových úkolů arcibiskupství je zajištění duchovní služby neboli pastorační péče tam, kde je to potřeba – zpravidla na určitém území. Zároveň je třeba ale vnímat i potřeby věřících, které spojuje jiný princip, než územní příslušnost. V takovém případě arcibiskupství nabízí službu tzv. oborových či specializovaných kaplanů či kategoriální pastoraci.

Slovo pastorace, pastorační péče, pastorační činnost nemá v našich poměrech většinou příliš jasné a přesné ohraničení. Mnohdy se pastorací rozumí to, co dělá kněz, zpravidla mimo práce hospodářské a technické. Jindy se rozumí pastorací jen přímé vedení farnosti, a to hlavně tehdy, když se uvažuje o knězi jako pastýři.

Pastorační péčí v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu z pozice věřících křesťanů, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje.

Podle Kodexu kanonického práva (kán. 564) je kaplan kněz, kterému je natrvalo alespoň z části svěřena pastorační péče o některé společenství nebo zvláštní skupinu křesťanů. Známe tedy například nemocniční kaplany, vězeňské kaplany, armádní kaplany, charitní kaplany. Souhrnně jsou označováni jako oboroví nebo také jako specializovaní kaplani.

Jedním z poslání arcibiskupství je i zajištění kategoriální duchovní správy či pastorace menšin, specifických komunit či skupin věřících. Kontakt na komunitu je možné nalézt na následujících odkazech.