Chřadnutí lesů na Břežansku a v Povltaví

V posledních několika letech jsou stále častěji patrné důsledky nadcházející klimatické změny, které se projevují především teplotními a vlhkostními extrémy. Oblast lesů v okolí Břežan a Povltaví, které z významné části spravuje Arcibiskupství pražské, bohužel, není výjimkou.

Na rozsáhlém území nejen v ČR dochází k odumírání a rozpadu především smrkových a borových porostů, které jsou oslabené výrazným poklesem srážkových úhrnů a s tím spojeným poklesem hladiny podzemních vod a následně poškozovány biotickými škodlivými činiteli. V případě smrku se jedná především o kůrovce, v případě borovice jde hlavně o krasce a houbové patogeny.

Břežansko se nachází převážně v 2. lesním vegetačním stupni buko-dubovém a smrk je zde na zcela nevhodném stanovišti. Padesát procent lesů na území ČR zaujímají smrkové porosty a z toho pouze na deseti až jedenácti procentech rostou na stanovištích pro pěstování smrku vhodných.   Dokud byl dostatek vláhy, byl smrk schopen na těchto lokalitách celkem solidně přežívat. Avšak v současné době jsou smrkové porosty oslabené suchem, a proto jsou velmi málo odolné vůči napadení kůrovci. Z rozsáhlé skupiny kůrovců působí největší škody na lesních porostech v oblasti Břežanska lýkožrout smrkový (Ips typographus), na mladých smrkových porostech lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus) a dle pracovníků Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti byl již zaznamenán i v okolí Prahy, Povltaví a Posázaví výskyt velmi škodlivého lýkožrouta severského (Ips duplicatus).

Lýkožrout smrkový napadá především oslabené porosty starší šedesáti let, kde následně provádí žír v lýku na jednotlivých stromech. Jelikož lýkem jsou transportovány živiny a voda z kořenů do koruny stromů, pak výrazným poškozením lýka dochází k chřadnutí a odumírání stromů. Lýkožrout je evolučně velmi úspěšný druh, který není výrazně poškozován predátory ani chorobami, snese teploty hluboko pod bodem mrazu a je schopen tří a výjimečně i čtyř generací v jednom roce. Ochrana proti jeho působení je velmi náročná a v určité fázi přemnožení takřka nemožná. Nejúčinnější obranou je včasné vyhledání napadených stromů, jejich pokácení a mechanická či chemická asanace.

Chřadnutí a hynutí porostů však nesouvisí pouze se smrkovými a borovými porosty. Již řadu let jsou poškozovány grafiózou neboli tracheomykózami také jilmy. Jedná se o ucpávání vodivých pletiv především myceliem patogenních endofytických hub. Hlavními šiřiteli onemocnění jsou bělokazi a to bělokaz jilmový (Scolytus scolytus), bělokaz pruhovaný (Scolytus multistriatus) a bělokaz chlumní (Scolytus laevis).  Z ostatních škůdců pak např. lýkohub jilmový (Pteleobius vittatus), nosatci a tesařík. K přenosu spor a konidií hub dochází na povrchu těla, či uvnitř zažívacího traktu uvedených škůdců.

Jasanové porosty v Břežanském údolí, Zahořanském údolí a nejen tam chřadnou v posledních letech vlivem tzv. nekróz jasanů, způsobených houbou Chalara fraxinea. Přenos a prudké šíření infekce zatím nebyly zcela objasněny, ale mnohdy je to dáváno do souvislosti s působením savého hmyzu. Vzhledem k tomu, že nejsou dostatečně popsány bionomie a šíření této houby, je jedinou obranou a ochranou kácení odumírajících poškozených stromů. Ani dubové porosty nebyly ušetřeny. V loňském roce bylo zaznamenáno rozsáhlé poškození dubových porostů v oblasti Březová-Oleško, Okrouhlo a dalších, housenkami motýla bekyně velkohlavé (Lymantria dispar), které provádějí žír na listech především v dubových porostech, ale i na ostatních listnatých dřevinách. Dokonce byl zaznamenán i žír na smrku, což je pro tento druh bekyně zcela netypické. Toto poškození dubových porostů však nebylo fatální a v druhé polovině léta již dubové porosty znovu obrazily novými listy. V letošním roce je očekáván opětný žír, ale dle předpokladů a patrných symptomů ne v takové míře, jako v loňském roce.  

Jak je výše uvedeno, klimatická změna a s ní související klimatický stres vytváří velký tlak na změnu přístupu obhospodařování lesů. V rámci lesních majetků Arcibiskupství pražského v oblasti Břežan je hlavním zájmem nejenom boj s negativními projevy nadcházející klimatické změny, ale především snaha o změnu struktury porostů s cílem větší odolnosti porostů vůči biotickým a abiotickým škodlivým činitelům. Jedná se především o změnu druhové skladby, věkové a výškové struktury porostů, maximální využití přirozené obnovy porostů a citlivé zásahy při obnově porostů. Je nutný individuální přístup k jednotlivým stanovištím a využití celého spektra dřevin, i dříve zatracovaných, či legislativou zakazovaných, jako např. břízy, akátu, osiky, modřínu, douglasky a pod… Na mnoha stanovištích les sám napoví, co je pro dané stanoviště nejlepší, jen je třeba si to uvědomit a tomuto hlasu naslouchat. Lesníci Arcibiskupství pražského se o to zcela jistě snaží.