Charita ČR slaví 100 let, po revoluci stál za její obnovou arcibiskup Jan Graubner

Charita vyrostla z přirozené potřeby pomáhat potřebným. V Československu vznikla jako systematicky fungující organizace právě před 100 lety a po pádu komunistického režimu, který se její činnost snažil zastavit, ji církev vybudovala v podstatě znovu. Předseda České biskupské konference arcibiskup Jan Graubner a ředitel Charity Česká republika Lukáš Curylo dnes symbolicky zahájili oslavy tohoto významného jubilea, které budou probíhat až do příštího roku a představí nejen historii Charity a její nejvýznamnější milníky, ale především její současnost, významné projekty a služby, které poskytuje potřebným.

Tisk
Tisková konference ke 100. výročí vzniku Charity. Po levé ruce nového pražského arcibiskupa Mons. Jana Graubnera ředitel Charity ČR Lukáš Curylo, po pravé ruce arcibiskupa Jana Graubnera mluvčí Charity Jan Oulík

Nedílnou součástí oslav stoletého výročí, které nese podtitul Z lásky k lidem, budou akce pro veřejnost po celé republice pořádané místními Charitami. Budou zaměřené nejen na připomenutí její dlouhé a zajímavé historie, ale především na představení vysoce profesionálních služeb, které Charita poskytuje, a oblastí, v nichž působí a již celé jedno století pomáhá potřebným a lidem v nouzi. Harmonogram chystaných akcí a happeningů bude průběžně zveřejňovaný na webových stránkách www.charita.cz/100-let-charity/

„Potřeba pomáhat lidem v nepříznivých podmínkách je bytostná a existuje od nepaměti. Pro církev je charitativní činnost vedle bohoslužby a hlásání evangelia zásadní součástí jejího života a jakýmsi barometrem přijetí Kristova myšlení do praxe. Zkušenost první světové války ukázala potřebu většího rozvoje a jednotné organizace této služby, která tu byla. Tak před sto lety vznikla katolická Charita,“ připomíná arcibiskup Jan Graubner. „Charita si získala důvěru lidí i úřadů, rozšiřuje své služby, reaguje na nové situace, a mě moc těší, že je v současné době jednou z nejvýznamnějších humanitárních organizací v České republice, která významně pomáhá doma i v zahraničí.“

„Jen těžko bychom spočítali množství lidí potřebných, nemocných, zoufalých, na útěku, těch, kterým jejich těžký životní příběh sebral veškerou naději a víru, jimž v průběhu své stoleté existence Charita dokázala pomoct a zažehnout jiskřičku naděje na lepší budoucnost,“ říká Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika. „Jsem velice hrdý na celou organizaci, na výsledky, kterými se může pochlubit, i na to, že ačkoli je zavázaná tradicí, nezůstává zakonzervovaná, ale je otevřená novým podnětům a výzvám.“

Charita Česká republika je jednou z nejstarších neziskových organizací na našem území. První charitní organizace začaly vznikat na úrovni diecézí krátce po ustavení samostatné Československé republiky, roku 1928 vzniklo Říšské ústředí Charity v Praze. Je v pravém slova smyslu průkopníkem systematické sociální a zdravotní péče. Nově vznikající Charity v období první republiky kopírovaly územní členění na biskupství tak, jak ho tradičně pojímá církev, a u tohoto dělení zůstalo dodnes.
Díky dobře fungující síti lokálních Charit (podle údajů z roku 2021 se jedná o celkem 275 arcidiecézních, diecézních, oblastních, městských a farních Charit) a dlouholeté praxi je Charita Česká republika v současné době bezkonkurečně největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb. Zaměstnává více než 9 tisíc lidí a při zajišťování jejích aktivit a služeb každoročně vypomáhá kolem 50 tisíc dobrovolníků. V roce 2021 poskytla 1 336 služeb, které využilo více než 170 tisíc klientů.

Charita byla nablízku lidem, kteří potřebují pomoc, téměř ve všech náročných obdobích naší spletité historie. Byla s chudými a nezaměstnanými za první republiky, pomáhala v roce 1938 uprchlíkům z českého pohraničí, za německé okupace, pak rodinám v odboji. Na konci druhé světové války doprovázela lidi vracející se z koncentračních táborů. V novodobé historii se významně podílela na pomoci při povodních v 90. letech i při dalších živelních pohromách v novém tisíciletí, naposledy při likvidaci škod způsobených tornádem na Moravě. Stranou nezůstala stát ani při humanitární pomoci v místech soudobých válečných konfliktů, například v bývalé Jugoslávii, Čečensku, Iráku či Sýrii. Jediný, komu byla trnem v oku, byl komunistický režim, který chtěl mít (neúspěšně) monopol na pomoc. To se mu však nepodařilo.

Aktuálně hraje Charita po celé republice klíčovou roli při pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, nikoli však na úkor stávajících klientů. Farní charity mobilizovaly bez ohledu na množství každodenní práce, únavu, překážky či nepříznivé okolnosti všechny své síly a znovu dokázaly ve společnosti probudit nevídanou vlnu solidarity. „Všechno, co děláme, má společného jmenovatele – laskavou pomoc druhým lidem. Takovou, jejíž jméno ,charitaʻ hrdě nosíme. Takovou, která přináší více radosti a méně bolesti. I když míra potřebnosti naší práce bohužel velice těsně souvisí s tím, jaké nečekané události a živelní pohromy nás zasáhnou,“ dodává Curylo.
 

Zřizovatelem Charity Česká republika je Česká biskupská konference. Prostřednictvím Charity naplňuje katolická církev jedno ze svých hlavních poslání, službu diakonie, tedy péči o slabé a potřebné. Pomoc poskytujeme všem bez ohledu na náboženství, rasu, národnost nebo státní či politickou příslušnost. Respektujeme práva i důstojnost každého člověka.

Charita Česká republika je tvořena dvěma arcidiecézními Charitami (pražská a olomoucká) a šesti diecézními Charitami (brněnská, českobudějovická, královehradecká, litoměřická, ostravsko-opavská a plzeňská), dále je její součástí Česká katolická charita a Řeckokatolická charita. Kromě toho jsme členem prestižních mezinárodních organizací Caritas Internationalis a Caritas Europa.

Pomoc a podporu mohou naši klienti využít v oblasti:

– odborného sociálního poradenství (např. občanské poradny, dluhové poradny, poradny pro osoby se zdravotním postižením, poradny pro seniory aj.),

– služeb sociální péče (např. pečovatelská služba, osobní asistence, odlehčovací služby, stacionáře, domovy pro seniory aj.),

– služeb sociální prevence (např. azylové domy, telefonická krizová pomoc, nízkoprahová centra, noclehárny, služby následné péče, sociální rehabilitace aj.),

– zdravotních služeb (např. domácí zdravotní péče, lůžkové hospice, mobilní specializovaná paliativní péče, ambulance, pobytová zařízení aj.),

– ostatních služeb, jako jsou např. charitní šatníky, sklady nábytku, půjčovny kompenzačních pomůcek, potravinová a materiální pomoc, kluby seniorů, vzdělávací centra, pomoc vězňům či služby podpory zaměstnanosti.

Zdroj: ČBK