Církev se rozloučila s P. Prof. Ignácem Antonínem Hrdinou, O. Praem. (Aktualizováno)

V bazilice Nanebevzetí Panny Marie na pražském Strahově se ve čtvrtek 28. dubna veřejnost rozloučila s premonstrátským knězem a církevním právníkem P. Prof. JUDr. Ignácem Antonínem Hrdinou, DrSc., O. Praem.

Zádušní mši svatou celebroval kardinál Dominik Duka. Ten v úvodu bohoslužby uvedl: „Církev bez práva nebude církví lásky, ale bude církví bezpráví. A totéž platí o celé naší společnosti. Chtěl bych osobně poděkovat zesnulému otci Ignácovi za jeho pomoc v právních i ekonomických záležitostech. Chtěl bych mu poděkovat i za jeho literární činnost, jež ho vázala k rodnému kraji jeho matky, východočeskému Kuksu. Celý život, duši i tělo zesnulého, odevzdáváme Boží lásce. Milý otče Ignáci, Pán Bůh zaplať.“

Kázání měl opat strahovského kláštera P. Daniel Peter Janáček, O.Praem. „Byl povolán na věčnost v den výročí sňatku svých rodičů. Byl brilantním profesorem i mužem paradoxů. Považoval se za dítko štěstěny a byl vděčný za život. Čeho jsme si na něm vážili? Především jeho pevnosti a věrnosti ve víře. Věřil nejen v Boha, ale i Bohu. Za kanonii se každý den modlil jeden desátek růžence. Vážili jsme si jeho pracovitosti. Byli jsme vděční za jeho nenafoukanost a pokoru,“ prohlásil před zaplněným chrámem opat.

P. Prof. JUDr. Ignác Antonín Hrdina, DrSc., O. Praem. se narodil 6. března 1953 v Praze, kde strávil i celé dětství. V červenci 1970 vstoupil tajně do noviciátu u strahovských premonstrátů, se kterými se pak věčnými sliby 25. března 1975 spojil na celý zbytek života. Studoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a 23. května 1977 přijal v Krakově tajně jáhenské a kněžské svěcení. Do konce komunismu pracoval v České katolické charitě (1975-88) a Středočeských dřevařských závodech (1988-90), zároveň vystudoval Právnickou fakultu UK. Po Sametové revoluci začal veřejně působit jako kněz (farář na Strahově 1990-2006) a přijal i roli provizora ve správě strahovské kanonie (1991-2018). Vedle působení duchovního se pak po celý zbytek života věnoval kanonickému právu, jak v oblasti akademické (studium a doktorát na Katolické univerzitě v Lublinu 2004, docentura v oboru právních dějin na KTF UK 2002 a profesura na CMTF UP  2008, výuka na TF JČU v Českých Budějovicích, FP ZČU v Plzni, KTF UK v Praze), tak praktické (soudce Arcidiecézního soudu v Praze 1996, Interdiecézního církevního soudu České provincie 2002, soudní vikář Arcidiecéze pražské a předseda Metropolitního církevního soudu 2014 a následně jeho 1. místopředseda od roku 2019). Vedle zájmu o biblické vědy se P. Ignác věnoval po celý život především právu, zvláště jeho teorii a historii. Sepsal učebnice, nesčetné množství publikací a článků, jako výtečný a erudovaný řečník rád zajímavě a jiskrně přednášel. Za četné překlady na poli spirituality, práva a dějin a mnohou praktickou právní pomoc mu vděčí čeští i slovenští premonstráti a premonstrátky a nejen oni.

Zemřel po dlouhé těžké nemoci 22. dubna 2022 ve věku 69 let.