Dopis kardinála Duky mládeži

Kardinál Dominik Duka se rozhodl oslovit mladé lidi, zvláště ty, kteří se v této koronavirem poznamená době rozhodují o svém dalším budoucím směřování. Zároveň děkuje studentkám a studentům Katolické teologické fakulty, a stejně tak i bohoslovcům, za jejich ochotu odejít pomáhat do Covid center.

Duka2

Drazí přátelé,

mladí ženy a muži,

chlapci a dívky,

v době koronaviru je z velké části velmi ochuzena jak personální komunikace, tak dochází ke komplikované situaci při předávání informací. Stále nám hrozí nebezpečí, který stupeň přítele člověka (PES) platí a bude platit. Jsme svědky toho, že se nám nedaří boj s koronavirem. Není možné z toho obviňovat jenom vedoucí složky státu, zdravotnická a další zařízení. Jedná se např. o výrok francouzského prezidenta Herriota, který snažil přesvědčit své současníky: „Bůh nestvořil člověka, ale člověk stvořil Boha“, s odvoláváním se na německého filozofa Nietzscheho a jeho památnou větu: „Bůh je mrtev!“ Asi těžko můžeme tato tvrzení exaktně dokázat, ale jedno je zřejmé, nejenom že člověk se nestal Bohem, ale především sám ztratil svoji důstojnost, často i svá práva a svobody. O tom svědčí historie dvacátého století, a to nejenom první a druhá světová válka, ale také diktatury, které ovládly tehdejší arénu světa a v jistých nově oživlých ideologiích pohrdají světem. Lépe řečeno, snaží se o to. Netrpíme pouze pandemií koronaviru, ale také pandemií úzkosti, strachu a vzájemného odcizování se. Kritika není řešením, ale je třeba podat návrh jak dál. Domnívám se, že pro mne je jenom jedna cesta – oslovit Vás. Pomozme druhému člověku, který je naším bratrem či naší sestrou!

Mnozí z Vás se budete rozhodovat nebo rozhodujete kam po ukončení základního vzdělání, či kam po ukončení středoškolského vzdělání. Hledáte své místo v životě a v současné společnosti. Naše zdravotnictví trpí především nedostatkem personálu, a proto považuji za nutné poprosit a upozornit Vás, že studium na zdravotnických školách různých stupňů, středoškolského či vysokoškolského, je velmi ožehavým problémem, který často paralyzoval a paralyzuje lékařské a zdravotnické služby i v současné době. Pomoc v této oblasti byla vždy doménou křesťanství, a to i v době před vyhlášením náboženské svobody Konstantinem Velikým. V této situaci také pociťujeme nedostupnost služeb, které se opírají o řemeslná povolání. Myslím, že to je doménou především chlapecké mládeže. Vedle lidské síly přesahující zátěže ve zdravotnictví, ve složkách integrovaného záchranného systému (armáda, policie, hasiči apod.) je potřeba zmínit i profese v obchodech, v hromadné dopravě, v potravinářství, v lehkém i těžkém průmyslu. Bez obětavosti těchto lidí, žen i mužů, bychom neměli teplo, světlo, neměli bychom co jíst, do čeho se odívat a přepravovat se z místa na místo. Nezapomínejme nejenom na vděčnost, ale také na potřebu, aby i tyto profese byly v naší společnosti doceněny, respektovány a váženy.

Obracím se také na Vás, mladí přátelé, kteří vybíráte studium na vysoké škole a ptáte se, a je třeba se takto ptát, jak můžeme pomoci současné společnosti, která postrádá smysl života a která je sužovaná úzkostí: „Jak dál?“

Zde je moje výzva jako Vašeho duchovního pastýře. Hovořím k Vám, kteří vytváříte pražskou místní církev. I v této době koronaviru se ukázala důležitost kněžských a řeholních povolání. Naši seminaristé i mladí kněží našli cestu, jak pomoci a neopustit člověka deptaného pandemií, která nemá pouze zdravotní důsledky, ale dotýká se také duševního a duchovního života. Kněžské a řeholní povolání se stává výzvou, abychom my, jako Církev 21. století byli oporou, příkladem a povzbuzením jak pro staré, tak pro mladé i pro dětskou školní mládež. To nebude možné, nebudeme-li přítomni ve zmíněných oborech ať v duchovní správě ve farnostech, či kategoriální pastoraci jako nemocniční, vojenští, vězeňští, či policejní kaplani, jejichž úkolem je podpořit vše dobré a potřebné k důstojnému lidskému životu a poskytovat útěchu slovem a svátostmi, které jsou určeny pro záchranu člověka. Pro případné kandidáty je důležité, po poradě se svým duchovním, své rozhodnutí adresovat do 14. dubna 2021 otci biskupovi Václavu Malému na pražské arcibiskupství. Výuka na teologických fakultách pokračuje i v této situaci, i když převážně on-line. Život v pražském semináři též pokračuje. Mnohokrát jsem zdůraznil mou radost i hrdost nad našimi studenty, kteří nastoupili při pomoci ve zdravotnických zařízeních podobně jako i mnohé řeholní sestry.

Smysl lidského života si nemůžeme vytvořit, to bychom pokračovali v cestě zmíněných odpůrců Skutečnosti: „Toho, který je!“ Smysl lidského života objevujeme tak, jako objevujeme pravdu. V opačném případě se stáváme spolupracovníky na novodobých diktaturách, které jsou zodpovědné za utrpení a částečně i za zmíněnou pandemii.

Modlím se a vyprošuji Vám odvahu k činu.

Pokud se ve Vašem nitru, ve Vaší hrudi, ve Vašem srdci ozývá hlas: „Pojď za mnou!“, anebo ona slova spojovaná s obrazem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova: „Nabídni, a daruj mi Tvé srdce!“…

Žehnám Vašemu rozhodnutí

Váš

+ Dominik kardinál Duka OP

arcibiskup pražský

V Praze dne 8. února 2021