Homilie arcibiskupa Jana Graubnera k zahájení Svatého roku

Přinášíme homilii pražského arcibiskupa Jana Graubnera, kterou pronesl 29. prosince 2024 při příležitosti zahájení Jubilejního roku 2025 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Drazí bratři a sestry,

ještě jsme nevstoupili do nového roku, ale z rozhodnutí papeže Františka už dnes zahajujeme Svatý rok. Ten se v církvi slaví od roku 1300. Slaví se každých dvacet pět let jako čas milosti, obrácení, odpuštění hříchů a bratrského společenství. Tato tradice vychází z tradice židovské, podle níž se každých 50 let vyhlašoval Svatý rok. Během něho se neobdělávala pole, aby si odpočala. Lidé žili skromněji a uvědomovali si svou závislost na Bohu, jemuž patří celá zem. Vracela se zabavená půda, propouštěli se otroci.  Spravedlnost znamenala především ochranu slabých.  V knize Levitikus čteme: „Vyhlásíte za svatý každý padesátý rok a vyhlásíte v zemi svobodu pro každého jejího obyvatele. Bude to pro vás milostivé léto …, každý se vrátí ke svému majetku, každý se vrátí do své rodiny … nebudete sít a nebudete sklízet plodiny země“ (Lv 25,8-12). 

Milostivý rok spočívá v odpuštění, v možnosti uzdravit a obnovit vztah s Bohem i s druhými lidmi. Odpuštění se týká všech vztahů a všech úrovní. Máme mimořádné možnosti získat od Boha nejen odpuštění všech hříchů, ale i trestů za ně, získat tzv. odpustky, které jsou darem Božího milosrdenství. Vyjadřují plnost Božího odpuštění, které nezná hranic. Takový úžasný dar však zavazuje. Vzpomeňme na Ježíšovo podobenství, v němž slyšíme: „Neměl ses i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ (Mt 18,33)

Svatý rok má strhnout lavinu odpouštění a uzdravování zraněných vztahů. Nemáme čekat, až se někdo dostatečně omluví, protože důvod k odpuštění těm, kteří se proti nám provinili, máme v tom, že Bůh odpustil nám. Jako je chybou zůstávat v hříchu a neprosit o odpuštění, tak je chybou zůstat uzavřený ve svém smutku a pocitu zranění, nebo si dokonce svou bolest hýčkat. Svatý rok je silnou výzvou k radikální změně, k novému začátku. „Odpuštěním se nepředělá minulost, odpuštění nemůže změnit to, co se už stalo. Může však změnit budoucnost a umožnit to, že budeme žít jinak, bez zášti, jízlivosti a pomsty. Budoucnost projasněná odpuštěním se dokáže dívat na minulost jinýma očima, pokojnějšíma, i když ještě zalitýma slzami.“ (Spes non confungit)

Slavíme svátek svaté rodiny nazaretské a v evangeliu jsme slyšeli o rodinném problému, který museli řešit při pouti do Jeruzaléma. Dokonce jsme slyšeli o tom, že rodiče nepochopili, co jim chtěl Ježíš říci. Evangelista jen poznamená, že Maria to všechno uchovávala ve svém srdci a Ježíš prospíval moudrostí, věkem i oblibou u Boha i u lidí. V kolika rodinách došlo ke konfliktům, či dokonce k jejich rozpadu? Ze Starého zákona jsme slyšeli, že ve Svatém roku se každý vrátí do své rodiny. Kolika dětem by dnes prospělo k jejich zdravému rozvoji, kdyby se do rodin vrátili ti z rodičů, kteří rodinu opustili!

Dobře vím, že mluvím o věcech velmi náročných, ale Svatý rok je úžasným Božím darem, který nabízí mimořádné plody Boží lásky, který nabízí zázraky milosrdenství. Bůh je připraven dělat veliké věci v těch, kteří mu uvěří a spolehnou na jeho milost.  „Naděje neklame.“

Abychom mohli úspěšně naději dávat a probouzet v druhých, musíme ji sami žít. Udělejme tuto zkušenost opravdového odpuštění všem, kdo nás jakkoliv zranili, nejprve sami, abychom k tomu mohli vést druhé. V dnešní církvi je mnoho zranění. I v rodinách a taky v celé společnosti. Proto jejich uzdravení může přinést mnoho naděje nejen uzdraveným, ale i církvi. Může přispět k obnovení důvěry v církev jako znamení naděje pro svět. Děkuji každému, kdo se do této uzdravující laviny odpuštění zapojí.