Homilie arcibiskupa Jana Graubnera při bohoslužbě za HZS
Přinášíme kázání pražského arcibiskupa Mons. Jana Graubnera, které pronesl v pondělí 28. listopadu během mše sv. pro Hasičský záchranný sbor v malostranském chrámu sv. Mikuláše.
Drazí přátelé,
včera jsme vstoupili do Adventu, do doby, která nás připravuje na Vánoce, na oslavu Kristova narození, na oslavu příchodu Mesiáše, Spasitele, Zachránce. Tato liturgická doba nám připomíná dlouhé období izraelských dějin, v nichž lidé volali k Bohu jako svému otci o pomoc a očekávali příchod Spasitele, nový zásah Boha do lidských dějin. První biblický úryvek jsme četli z proroka Izaiáše, který žil v 8. století před naším letopočtem. Svou prorockou službu konal 40 roků. Byla to léta naplněná stále rostoucí hrozbou, která na Izraele a Judu doléhala ze strany Asýrie. Izaiáš se zabýval především mravním úpadkem, který národu přivodil vysoký blahobyt. Marně se snažil čelit až příliš lidské politice tehdejších vládců, kteří spoléhali na svou chytrost a moc, na politické dohody, ale ne na Hospodina. Izaiáš mluvící Božím jménem zůstal věrný svým zásadám a chtěl, aby bylo odmítnuto jakékoliv vojenské spojenectví a aby se spoléhalo výhradně na Boha.
Proto jsme slyšeli výzvu: vystupme na Hospodinovu horu, ať nás Bůh naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách. Když bude Hospodin soudit národy, když on jim bude vládnout, změní se, skují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Tehdy už nebude zvedat meč národ proti národu, už se nebudou učit válčení. Budeme chodit v Hospodinově světle a nastane mír. Jak aktuální je tato výzva i pro dnešní dobu, kdy jsme plní obav při pohledu na nedalekou Ukrajinu a spoustu dalších problémů. Lidé hledají řešení, ale zdá se, že i do dnešních problémů zní jasně prorokovo slovo: Hledejte Hospodina, učte se chodit po jeho cestách. Hledejte řešení v jiné rovině.
A když přišel slíbený a očekávaný Mesiáš Ježíš Kristus, řekl: já jsem cesta, pravda a život. Kdo jde cestou Ježíšovou, kdo upřímně přijal Ježíše a jeho nauku, ten buduje novou kulturu, ten buduje Boží království na zemi. Základním zákonem Božího království je láska. Milovat znamená chtít dobro druhého. Jak máme milovat druhého? Stejně jako sebe. To je nejlepší míra, protože každý má rád sám sebe a každý ví, co je pro něho dobré. Milovat sebe moc není žádné sobectví, žádný hřích, pokud stejně tak milujeme i ty druhé. Ježíšův požadavek jde však ještě dál. On chce, abychom dokázali milovat nejen přátele, ale i nepřátele. Nejde mu samozřejmě o šťastné rozechvění při setkání s nepřítelem, ale, jak už jsme řekli, neznamená to s nepřítelem souhlasit nebo kolaborovat, ale chtít pro něj dobro, i když si to nezaslouží, protože důvodem naší lásky není krása či kvalita toho druhého, ale přítomnost Boha v našem srdci, Boha, který je láska, jak říká Bible. Jde o to: dát Bohu, kterého jsme přijali do svého srdce, svobodu milovat skrze nás. A promiňte mi to, ale tady není řeč o tom, nakolik se kdo považuje za věřícího či nikoliv, tady jde o to, jestli se rozhodneme pro skutečné dobro a dáme v sobě prostor skutečné lásce.
Milí přátelé, slavíme pouť hasičů. Myslím, že všem je jasné, jak vzniklo vaše povolání. Když se někomu stalo neštěstí, přispěchali mu na pomoc ti, kteří ho měli rádi. I když v tom mohla být i obyčejná starost o sebe a svůj majetek, protože pokud neuhasím sousedům hořící dům, může shořet i dům můj. Oheň býval častým nebezpečím. Rozvoj společnosti si časem vyžádal profesionální službu hasičů. Stále si ale myslím, že vaše povolání má nejkrásnější začátky, protože vycházejí z lásky, která pomáhá druhému, pomáhá tomu, kdo pomoc potřebuje. Neptá se, jestli si to postižený zasloužil, nebo ne. Jestli je přítel, nebo není. Příčiny se vyšetřují až po uhašení požáru. Láska nesnese odkladu.
Často však myslím na to, že je kolem nás mnoho různých požárů, které ničí lidské životy, čistotu dětských duší, mezilidské vztahy, pokoj a štěstí v rodinách, ale i celé společenské systémy. Kéž bychom dovedli včas hasit požáry hněvu, chtivosti či závisti, kéž bychom dovedli hájit hodnoty duchovní a morální podobně jako hodnoty hmotné. Při této bohoslužbě vyprošuji vám i všem ostatním hasičům naší země Boží ochranu a pomoc při náročné službě. Prosím taky o to, abychom dovedli chránit hodnoty duchovní a mravní. S úctou vzpomínám na zemřelé hasiče, zvláště na ty, kdo zemřeli ve službě. Kéž je Bůh přijme do věčné radosti! Děkuji každému z vás za všechno, co děláte pro ochranu majetku, ale i životního prostředí, včetně toho mravního, pro ochranu domovů a jejich bezpečnosti, ale i pro ochranu spořádané a šťastné přirozené rodiny.
Kéž vaše patronka svatá Barbora i svatý Mikuláš, mocný patron tohoto chrámu, vám pomáhají svou přímluvou.