Homilie pražského arcibiskupa Jana Graubnera při zahájení Evropského synodálního setkání

Přinášíme homilii pražského arcibiskupa Jana Graubnera, předsedy ČBK, kterou pronesl u příležitosti zahajovací mše svaté Evropského synodálního setkání v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Strahově 5. února 2023.

Gra
Foto: Jana Havlová/Člověk a Víra

Eminence, drazí bratři v biskupské, kněžské a jáhenské službě, milé sestry a bratři,

v rámci synodálního procesu jsme se dnes shromáždili ze všech zemí Evropy. Už řadu měsíců se na výzvu papeže Františka snažíme setkávat a učíme se naslouchat jeden druhému v atmosféře otevřené Duchu Svatému. Z výsledků vypadá, že jsme posbírali všechno, co mnohé lidi tíží nebo bolí, co potřebují a po čem ve společenství církve touží, co by rádi změnili, ale nezjistili jsme sensus fidei věřícího lidu. Ukázalo se, že i mnozí lidé v církvi aktivní neznají Bibli, ani nauku církve. To není nejlepší vysvědčení naší práce. Myslím, že právě proto je nyní třeba naslouchat především Božímu hlasu a ptát se: Co nám říká Ježíš, který společenství církve založil a mimo jiné do ní pozval i nás.

Žijeme v době blahobytu, jaký v dějinách Evropy ještě nebyl. Zároveň procházíme různými krizemi, z nichž některé jsou právě důsledkem blahobytu, který zaujal přední místo v našem snažení. Ani křesťané nezůstali ušetřeni přílišného soustředění na sebe a na svá práva. Bůh se v mnoha případech stal jen pomocníčkem při realizaci našich plánů a hledání našeho štěstí. Ti, kterým se zdálo, že pomocník dostatečně neslouží, ho pak propustili ze svých služeb. Přestali s ním počítat. Přestali potřebovat i církev. V takovém postoji je utvrdil i pohled na špatný příklad některých věřících a na kněžské skandály. Zvláště je to vidět na mladé generaci. Zdá se, že tu jasně platí Ježíšovo slovo dnešního evangelia, že zkažená sůl se nehodí k ničemu jinému, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

Kristus nám dnes silně připomíná náš úkol být světlem světa (Mt 5,14)  Jinde říká: Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal v temnotě (Jan 12,46). A jinde: Pokud jsem na světě, jsem světlo světa (Jan 9,5). Snad můžeme vyvodit, že my jsme světlo světa jen potud, pokud v nás žije Kristus. A apoštol Jan konstatuje: Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé (Jan 3,19). Jestli musíme konstatovat, že jako církev v Evropě nejsme dostatečným světlem pro společnost, pak musíme pokorně přiznat, že taky patříme mezi ty, kteří měli rádi tmu, protože i některé naše skutky byly zlé.

Z této situace nám nepomůže žádná lidská moudrost, chytračení nebo vytáčky. Tím méně snaha přizpůsobit se světu. Jediným správným postojem je přijmout Kristovu výzvu, s níž začal své veřejné vystoupení: Obraťte se. Boží království je blízko. (Mt 4,17) Někteří překládají to obraťte se krásným: začněte myslet jinak. Myslím, že dnes to znamená: Přestaňte myslet světským způsobem a přijměte myšlení Boží. Neprosazujte své vidění, ale přijměte to Boží.

V druhém čtení jsme slyšeli apoštola Pavla, který proti těm, kteří oslňovali lidskou moudrostí a výřečností, proti lidské moci a úspěšnosti staví Ukřižovaného, k němuž se hlásí nejen slovní proklamací, ale způsobem svého života a působení. Kristus dal v oběť sám sebe. A vzpomeňme, že taky říká: Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden (Mt 10,38).

Chceme-li zakusit blízkost Božího království, musíme začít myslet jinak a znovu objevit Ukřižovaného jako svůj ideál. Bez něj by církev nebyla a bez něj se ani nemůže obnovit.

V prvním čtení jsme slyšeli Izaiášovu radu, jak dělat pokání. V předchozích verších říká Hospodin o svém lidu s uznáním: Den co den mě hledají a usilují poznat mé cesty jako lid, který jedná spravedlivě a neopouští zákon svého Boha. Žádají ode mě spravedlivé soudy a touží po blízkosti Boha (58,2). Při tom reptají: Proč se postíme, když to nevidíš, proč se trápíme, když na to nedbáš? (58,3). Bůh žádá změnu myšlení i jednání: nezištné skutky lásky ve prospěch potřebných. Teprve potom ti vzejde světlo.

Milé sestry a bratři,
myslím, že Boží slovo dnešní liturgie nám pro naše společná jednání posílá zásadní radu: Najděte odvahu vyjít ze své temnoty a nově se rozhodnout pro Krista ukřižovaného, osvobodit se a vyjít z vězení svého já, přenést akcent myšlení ze svého já na Boží TY, nehledat lidskou moudrost, ale pošetilost kříže, vyjít z naší evropské uzavřenosti do blahobytné společnosti a velkoryse sloužit s upřímnou láskou těm nejchudším světa včetně trpící Ukrajiny a chudé Afriky. Pak nám teprve vzejde světlo, pak v nás zazáří sám Kristus a On v nás pak přitáhne mladou generaci a celé národy. Nenabídneme-li jim setkání s živým Bohem v nás a mezi námi, nemáme jim co nabídnout. Jedině Bůh je může uchvátit. Udělejme to pro ně.