Kardinál Dominik Duka k úmrtí Karla Schwarzenberga

Sdílíme zamyšlení emeritního pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky nad osobností zesnulého Karla Schwarzenberga.

V prvních hodinách 12. listopadu 2023, ve výročí svatořečení sv. Anežky České, odešel šlechtic, politik, statečný muž, člověk víry a cti, kníže Karel Schwarzenberg. Myslím, že nikdo nebude pochybovat o zásluze tohoto muže, která tkví v obnovení naší svobody a suverenity.

Můžeme říci, že tento zápas začíná jako 17ti letý student, který se skupinou mladých Rakušanů přiváží humanitární pomoc do Budapešti ve dnech Maďarského povstání (1956). Tam měl také možnost se setkat s vedením maďarského odboje, především s jeho velitelem.

Myslím, že je třeba si také uvědomit jeho zásluhu, kdy se na zámku Schwarzenberg v Bavorsku vytváří dokumentační centrum, které zaznamenává intelektuální a literární, odboj v naší zemi, o čemž by mohl vydat odborné svědectví prof. Vilém Prečan, který řadu let tuto instituci vedl.

Karlu Schwarzenbergovi v zápase o svobodu musíme děkovat nejenom my, bývalé Československo, ale také i Polsko, protože jeho návštěvy Krakova, návštěvy Lublinské katolické univerzity, především v pozici předsedy Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva (1984-1991), sehrávaly důležitou roli nejen v solidaritě, ale i v reálné pomoci.

Myslím, že je spravedlivé připomenout, že tento muž, který měl svůj rodný kraj, svoji vlast, svoji zemi, opravdu rád, věděl proč toto činí. Jestliže mnozí zdůrazňují jeho evropanství, pak to se nezrodilo z otázky EU a našeho vztahu ní, ale každý šlechtic, ale především, je-li to Schwarzenberg, Kinský, Lobkowicz, atd, je Evropanem svým rodem. Proto také šlechta většinou nikdy nepropadla nacionalistickému či šovinistickému běsnění, ale v celé historii byla určitým moderátorem. A to jak v hájení zemských práv, tak ale také i při výkonu diplomatických služeb.

Tuto roli okamžitě rozpoznal T.G. Masaryk, kdy doporučuje ministru zahraničí E. Benešovi, aby šlechtu, která optovala pro českou národnost a také i pro Československý stát, využil v diplomatických vztazích.

Vzpomeneme-li na roli Schwarzenberského rodu, především Hlubocké větve, ale nejenom té, pak je třeba si uvědomit, jaký podíl má tento rod na vybudování Národního divadla, Národního muzea, a mluvím-li jako emeritní pražský arcibiskup, pak je zde také jeho podíl na dobudování katedrály sv. Víta, o čemž svědčí klečící postava kardinála Bedřicha Schwarzenberga, který se modlí ke sv. Vojtěchovi, jehož ostatky odpočívají ve svatovojtěšské kapli, kterou nechal zbudovat a dokončil ji jeho nástupce a synovec kardinál Schönborn.

Významná je rovněž skutečnost kostelů, které nechal kardinál Schwarzenberg vybudovat: Karlín – sv. Cyril a Metoděj, sv. Ludmila – Vinohrady, sv. Prokop – Žižkov, sv. Václav – Smíchov, ale také základy kostela, či projekt, který se nezrealizoval, který byl dokončen později: kostel Všech svatých a bl. Anežky. Protože právě bl. Anežka byla postavena na oltář zásluhou kardinála Bedřicha Schwarzenberga.

Politické hodnocení osobnosti Karla Schwarzenberga bylo vykonáno již včera řadou osobností našeho i zahraničního politického života. Rád bych poděkoval současnému prezidentu Petru Pavlovi za udělení Řádu Bílého lva, protože tím byla plně zhodnocena role zesnulého na cestě k obnovení naší svobody a suverenity.

Odpovědnost, vědomí, že nejsem pouze majitelem, ale správcem, který zodpovídá Nejvyššímu, byla devíza, kterou zesnulý splnil. Chtěl bych mu poděkovat za to, že pomáhal církvi nalézt místo v nově utvářející se demokratické společnosti v duchu práva, spravedlnosti a tradice.

V posledních měsících jsem měl několikrát možnost se setkat a hovořit se zesnulým, ať to bylo při návštěvách ve Vídni, nebo v Lánech při hasičských oslavách, kde je čestným předsedou dobrovolného hasičského sboru, ale také i na obědě v jeho sídle v Dřevíči. To byl oběd, který přivedl ke stolu osobnosti, které nesly odpovědnost za tento stát. Odcházeli jsme v atmosféře smíření a přátelství, což považuji za jakési rozloučení a odkaz, který zesnulý, opravdový kníže, ministr zahraničí, kandidát prezidentských voleb, vyslal do prostoru a naší vlasti.

Byl člověkem, který nenaříkal a nefňukal. Toto ponaučení mně několikrát dal v našich setkáních, kdy jsem si stěžoval. “Noblesse oblige – já si nemohu stěžovat, snažte se o to také.”

Myslím, že bude chybět jak celospolečenské pospolitosti, tak i v politické sféře naší země.

Rád bych touto cestou vyjádřil hlubokou soustrast i vděčnost manželce zesnulého, jeho dětem, celé rodině.

Dominik kardinál Duka