Kázání kardinála Schönborna v Tetíně

S velkým zájmem veřejnosti se setkalo sobotní kázání papežského legáta kardinála Christopha Schönborna na svatoludmilských oslavách v Tetíně. Přinášíme proto jeho plné znění a přikládáme text buly, jíž papež František jmenuje vídeňského arcibiskupa Christopha kardinála Schönborna svým mimořádným vyslancem na svatoludmilských oslavách.

Drazí bratři a sestry.

Vzpomínka na sv. Ludmilu mě podněcuje, abych se s vámi podělil o tři myšlenky, které se vztahují jak k vaší historii, tak i k naší současnosti.

Papež František ve svém dopise, ve kterém mě jmenoval svým vyslancem, výslovně zmiňuje důležitost prarodičů, zejména babiček, a připomíná Světový den prarodičů, který se letos konal poprvé. Ludmilu nazývá papež František „příkladem moudré babičky“, protože svého vnuka učila dodržovat Boží přikázání.

Mnoho z vás si ještě pamatuje nezastupitelnou roli, kterou v letech ateistického komunismu hrály babičky. Komunisté se vysmívali „babičkám“, ale také se jich báli. Často byly nebojácné a vládnoucí ideologie je nemohla získat. Zůstaly odvážné a věrné víře. A věděly, jak tajně ale o to efektivněji vštípit víru svým vnoučatům.

Ale nejen v komunismu, také v sekularizovaném moderním světě jsou prarodiče, zvláště babičky, nejlepšími zprostředkovateli víry.

Je dojímavé slyšet a číst papeže Františka, když mluví o své abuela babičce.

Ne nadarmo je svatá Ludmila uctívána jako patronka babiček. První čtení z knihy Deuteronomium je pěkným příkladem předávání víry dalším generacím. Z toho žije víra.

Já jsem v těchto dnech opět četl slova papeže Benedikta, která pronesl při své návštěvě České republiky v r. 2009. Považuji je stejně jako dříve za prorocké. On pokládá sobě i nám otázku, co znamená být křesťanem v zemi, kde velkou část tvoří lidé bez náboženského vyznání, jak říkáte „necisté“, a kde křesťané jsou menšinou. Znamená to uzavřít se a vytvořit si malý křesťanský svět? Papež Benedikt říká, jak velmi se ho dotkla veliká srdečnost a radost, která mu byla všude prokazována. Ale říká, že když mluvíme o nové evangelizaci, mnoho lidí se zhrozí (zalekne). Nechtějí se stát objektem misie a vydat všanc (napospas) svobodu jejich myšlení a chtění. Ale otázka po Bohu zůstává i pro ně přítomná, i když nemohou uvěřit konkrétnímu způsobu, jakým se k nám obrací.

Za christianizací před 1100 lety stáli jistě i politické a kulturní důvody. Ale toto vynoření národů z mlh pohanství je v podstatě také výrazem hledání a touhy po světle jediného Boha, síly (moci) evangelia. Papež Benedikt mluví v této souvislosti o touze po Čistém a Velkém, po neznámém Bohu a vybízí nás k rozhovoru s těmi, kterým jsou náboženství cizí, jejichž Bůh je neznámý a kteří přesto nezůstávají bez Boha a chtěli by se ho jako Neznámého alespoň dotknout. Tak popisuje papež Benedikt svoji zkušenost ze setkání se zemí sv. Ludmily a sv. Václava v r. 2009, která je dnes považována za velmi silně sekularizovanou zemi.

Milí bratři a sestry.

Co znamená dnes slavit sv. Ludmilu? Má dnes ještě co říci? Ctíme ji jako mučednici. Tertulian říká: sanguis martyrum semen christianorum „Krev mučedníků se stane semenem nových křesťanů.“ Ježíšovo podobenství v dnešním evangeliu to může objasnit: Rozsévač, který jde na pole zasít semeno, neprožívá téměř nic jiného než neúspěch: semeno nevyklíčí, protože je zašlapáno na cestě, je sezobáno nebeskými ptáky, uschne na kamenité půdě, je udušeno trny. Všechno to vypadá velmi beznadějně. Zdá se, že veškeré naše lidské úsilí zasévat a šířit víru bylo marné. Ale sem tam je dobrá půda a najednou jsou tu nepochopitelně dobré výnosy, daleko za hranicí všeho myslitelného, ​​dokonce až stonásobné. Život a smrt sv. Ludmily přinesla hojné ovoce. Jen v minulosti?

Bratři a sestry, věříme, že svatí jsou přítomni? Že nebe působí nyní a dnes? Svatí žijí! Nejsou v muzeu! Jsou stále činí i dnes. Proč bychom se jinak s důvěrou modlili: Svatá Ludmilo, oroduj za nás! AMEN

…

Našemu ctihodnému bratru

Christophu Schönbornovi, kardinálovi svaté církve římské,

vídeňskému arcibiskupovi a metropolitovi

            Nádherné evangelizační dílo, jež vykonali apoštolové Slovanů – svatí Cyril a Metoděj, zůstává navždy živé v paměti církve (srov. sv. Jan Pavel II., Slavorum apostoli 1), protože prostřednictvím jejich služby slovanské národy, jež kdysi chodily ve tmě, vidí veliké světlo; obyvatelům temné země vzchází světlo (Iz 9, 1). V oné době pak přijali Kristovo evangelium a spolu s množstvím lidu byli svatým Metodějem pokřtěni český kníže Bořivoj I. a jeho manželka Ludmila, jež poté – právě před 1 100 lety – dosvědčila svou víru tím, žezemřela jako mučednice. Tato svatá žena však není známá pouze svým mučednictvím; právě ona totiž také moudře vychovala svého vnuka Václava, svatého knížete českého, a znamenitě mu předala křesťanskou víru.

            Protože jsou pak zmínění svatí v těchtozemích ve veliké úctě a letos se slaví jedenáct staletí, která uplynula od mučednictví svaté Ludmily, požádal náš ctihodný bratr, kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský a primas český, aby Svatý stolec jmenoval legáta k povznesení této slavnosti, jež se má konat v obci jménem Tetín dne 18. září a jíž se mají účastnit také katolíci byzantského obřadu. Pohnuti tedy jeho zbožnou prosbou rozhodujeme vyslat kardinála, aby se zmíněné jubileum slavilo zvláště slavnostním způsobem. S důvěrou se tedy obracíme na tebe, náš ctihodný bratře, jenž ses narodil poblíž místa, kde kdysi svatá Ludmila odevzdala svoji ušlechtilou duši Bohu. Proto tě touto listinou jmenujeme naším mimořádným vyslancem pro zmíněnou oslavu jedenácti set let od nespravedlivé smrti, kterou první česká světice, svatá Ludmila, přijala z rukou spiklenců z řad urozených pohanů.

            Tohoto dne budeš tedy naším jménem předsedat liturgii a předáš všem náš upřímný pozdrav. S vděčností svěříš v modlitbě milostivému Bohu všechny živé i zemřelé křesťany tohoto národa. Shromážděné pak pozveš k prosbám o mír pro svět a rodiny, k pokojnému svědectví o křesťanské víře, naději a lásce a zvláště k zachování věrnosti Božím přikázáním i starobylé tradici křesťanské zbožnosti.

            Rozjímáme-li o svaté Ludmile, která je skutečně příkladem rozvážné babičky, jelikož vnuka Václava naučila zachovávat přikázání Páně, pak u příležitosti, kterou nám dává také nedávné slavení prvního Světového dne prarodičů a seniorů, povzbuzujeme všechny, aby si velmi vážili těch, kdo „jsou chlebem, který živí náš život“.

            Tvé poslání ať provází mocná přímluva blahoslavené Panny Marie, Matky církve, stejně jako svaté Ludmily samé i svatého Václava. Apoštolské požehnání, které je předzvěstí nebeské milosti a svědectvím naší náklonnosti, pak dáváme na prvním místě tobě, náš ctihodný bratře, a chceme, abys je naším jménem udělil katolickým biskupům obojího obřadu, kněžím, řeholníkům a řeholnicím a ostatním věřícím, civilním autoritám a všem účastníkům tohoto radostného jubilea.

            Ve Vatikánu 26. srpna 2021, v devátém roce našeho pontifikátu

FRANTIŠEK