Mosn. Jan Balík: zdravý rozum zvítězí, otázka rodiny spojuje všechny

Přinášíme rozhovor generálního vikáře pražské arcidiecéze Mons. Jana Balíka s Konzervativními novinami, v němž se jako papežem Františkem jmenovaný konzultor Dikasteria pro laiky, rodinu a život vyjadřuje k Dokumentu Polské biskupské konference o LBGT.

Dokument polských biskupů o LGBT je „ pro svou komplexnost, podrobnost, přehlednost a odbornost“ velice zajímavý, tvrdí Mons. Jan Balík, PHD, generální vikář Arcibiskupství pražského. Co se týká postoje papeže Františka, média vytvářejí obraz jiného papeže, než jakým František skutečně je. Papež dokonce hovoří v souvislosti s genderovou ideologií o ideologických kolonizacích, které jsou podporovány finančními mocnostmi. Lidé, kteří nesdílejí stejné názory s propagátory nové ideologie, jsou ostrakizováni, označováni za netolerantní, a i solidní média je pak raději příliš nezvou. Jako by panovala nevyřčená cenzura.

Polská biskupská konference vydala stanovisko k problematice LGBT+. Co Vás v něm zaujalo? Může se z toho dokumentu inspirovat i česká církev?

Jedná se o velice zajímavý text pro svou komplexnost, podrobnost, přehlednost a odbornost. Je vidět, že polská církev má řadu kvalitních odborníků. Avšak nejen tím, ale i blízkostí mentality nám může text poskytnout cenné inspirace. Dokument připomíná trvalé sociální učení církve, upozorňuje na nejnovější vyjádření církve a aktualizuje ho. Stojí za to si ho přečíst.

Otázka genderu a LGBT+ je u nás často otevírána. Aktivisté gender ideologie se někdy zaštiťují papežem Františkem, kterého vnímají jako podporovatele LBGT+. Mají pravdu?

Záleží na tom, zda člověk papeži Františkovi naslouchá a chce naslouchat všemu, co jako papež dělá a čemu učí, nebo si selektivně vybírá jenom to, co se mu hodí, a dělá, že neslyší to, co slyšet nechce. Tak se rády chovají média, která tak vytvářejí obraz jiného papeže, než jakým František skutečně je. Za celou dlouhou řadu jeho vyjádření o ideologii gender a „válce“ proti manželství a útoku na rodinu, kterou tato ideologie vede, stačí vzpomenout to, co obsahuje exhortace Amoris Laetitiae, kde se mimo jiné staví na ochranu dětí, kterým je tato ideologie vnucována už ve školách.

Jak mohou lidé LBGT fungovat v katolické církvi? Mohou mít účast na svátostech? Mohou být kněžími? A je rozdíl v pojetí polské a české katolické církve?

Pokud jsou pokřtění, mají jako lidé i jako křesťané stejnou startovací čáru jako všichni ostatní: věřit a uznávat Boha Stvořitele a Vykupitele, být ochoten se mu bez výhrad podřídit, tedy přijmout všechna Boží přikázání vyjádřená v Desateru v duchu Kristova evangelia, žít podle Kristova učení a čerpat ze setkání s Ježíšem v eucharistii. Všichni jsme hříšníci. Avšak, pokud své hříchy uznáváme, litujeme jich a prosíme za odpuštění, nalézáme pomoc ve svátosti smíření. Žít evangelium znamená s pomocí Boží měnit ve svém životě takové jednání, které odporuje Bohu, a usilovat o to, co se s ním shoduje. S vírou v Boha, který je láska a který je větší než naše nedokonalosti a hříchy, dosáhneme ve svém srdci opravdový pokoj a radost.

Lidé s nejrůznějšími osudy mají možnost najít ve společenství církve duchovní doprovázení, odbornou pomoc, a hlavně skutečné přátelství.

Otázku kněžských svěcení mužů, kteří mají hluboce zakořeněné homosexuální sklony či praktikují homosexualitu nebo propagují gay kulturu, má církev již dlouho vyřešenu. Ač tyto osoby respektuje, k jejich kněžskému svěcení říká jasné ne. Celibát totiž vyžaduje lidskou integritu, ke které patří i citová vyzrálost. Nejedná se o žádnou diskriminaci. Na kněžské svěcení nemá nikdo nárok. Jedná se o povolání Boží, které rozpoznává církev. Přidejme ještě jeden všeobecný argument. Zaměstnavatel zcela logicky určuje, jaké kompetence a kvality musí mít jeho zaměstnanec. Na to má plné právo.

V českém parlamentu je návrh na uzákonění manželství homosexuálů. Zdá se, že česká společnost je k návrhu velmi liberální. Myslíte, že takový zákon bude v blízké budoucnosti přijatý? A jaké mohou být jeho důsledky.

František hovoří o ideologických kolonizacích, které jsou podporovány finančními mocnostmi. Je důležitá pravdivá informovanost občanů i poslanců o těchto většině vnucovaných snahách shora; o skutečné nové ideologii, která ohrožuje svobodu. O tom třikrát papež František hovořil na Slovensku.

Ohledně dalšího vývoje v České republice? Věřím, že zvítězí zdravý rozum, protože vnímám, že se v obraně manželství a rodiny velice dobře spojují lidé dobré vůle, tedy lidé, kteří vnímají, že narušení základních lidských vzorců ohrožuje naši kulturu a společnost. Je to důkaz toho, že Boží pravdu, kterou každý člověk ukrývá ve svém srdci, nelze snadno zničit a vymazat.

Jakou roli, podle Vás, v propagaci genderu a LBGT+ hrají česká média?

Mohu říct, že různou. Avšak čím dál více se objevuje varovný signál, že lidé, kteří nesdílejí stejné názory s propagátory nové ideologie, jsou ostrakizováni, označováni za netolerantní, a i solidní média je pak raději příliš nezvou. Jako by panovala nevyřčená cenzura.      

Gender ideologie, podpora LBGT+, ale třeba multikulturalismus či politické korektnost jsou projevy progresivismu. Nejsou právě křesťané s pevnými hodnotami hlavními nepřáteli progresivismu? Jaký vývoj v tomto vztahu předpokládáte?

Křesťanství je buď věrné Božímu slovu a hledání pravdy, nebo už není solí země a stane se dle slov papeže Františka pouze nepotřebnou nevládní organizací. Kristus se nikdy netajil, že evangelium, které dává svobodu a radost, bude zároveň i trnem v oku a mnozí mu budou odporovat. Křesťan se nesmí ústrků bát. Běda, kdyby křesťanům společnost a média jen tleskala.

Výraz pokrok, progres, progresivismus vyjadřující směr dopředu, je paušální fráze. Jaká je však skutečnost? I obyčejný pozorovatel si může všimnout toho, že někteří politikové v Evropě působí šablonovitě, podřízeně určité ideologii, kde se vytrácí zdravý rozum a mravní integrita. Dokonce i ověřené vědecké poznatky jsou opomíjeny a společnost je hnána do nové neuvěřitelně netolerantní emotivní formy, kdy platí jen momentální názory vlivných, i když protiřečí skutečné vědě. Takto se projevuje politická korektnost, která zásadně poškozuje důvěryhodnost a vztahy, paralyzuje fungování rodiny, společnosti, ekonomiky a politiky.

Otázka by měla znít, co je dobré pro každého občana, rodinu, naše děti, a tedy pro celou společnost. Křesťané a všichni lidé dobré vůle mají před sebou velký úkol: usilovat o skutečné a pravé dobro člověka i společnosti.

Dana Jaklová