Pastýřský list K výročí diecéze a homilie ke slavnosti Matky Boží

Přinášíme novoroční pastýřský list pražského arcibiskupa Mons. Jana Graubnera a homilii ke slavnosti Matky Boží, Panny Marie, 1. ledna 2023

Drazí bratři a sestry,

každému z vás přeji požehnané dny nového roku a všechny vás svěřuji do mocné ochrany Matky Boží, jejíž svátek dnes slavíme.

Zároveň vyhlašuji Jubilejní rok pražské arcidiecéze u příležitosti letošního 1050. výročí založení biskupství a v příštím roce výročí 780 let od jeho povýšení na arcibiskupství. Jubilejní rok zahájíme společnou bohoslužbou v katedrále v předvečer svátku sv. Vojtěcha v sobotu 22. dubna a zakončíme o jeho svátku v příštím roce. Budu rád, když se zapojíte nejen do vzpomínek či oslav, ale především do vytváření živého společenství místní církve a do jeho obnovy. Konkrétní program společných akcí bude zveřejněn v únoru.

Těším se na vaši spolupráci, vyprošuji vánoční radost z Boha blízkého pro celý rok a všem ze srdce žehnám

arcibiskup Jan

Drazí přátelé Kristovi, milí hosté,

vánoční svátky mají tři vrcholy. Před týdnem jsme oslavili narození Spasitele. Dnes slavíme jeho Matku a na Tři krále jeho zjevení se světu. Během roku slavíme celou řadu mariánských svátků. Ten dnešní je největší proto, že mateřství Panny Marie je důvodem všech ostatních darů a předností, které na ní oslavujeme. Protože si ji Bůh vybral za Matku svého Syna, proto ji uchránil od každé poskvrny hříchu, a my oslavujeme Boží zásahy do jejího života, jako narození, zasvěcení, zvěstování, navštívení Alžběty, ale i její bolest po křížem, nebo její nanebevzetí.

Dnešním dnem vstupujeme do nového roku, který přijímáme jako velký Boží dar. Je to jako bychom vstupovali do nového prostoru, který ještě neznáme, nevíme, co nás čeká. Proto začínáme prosbou o Boží požehnání, o stálou Boží přízeň, a totéž přejeme jeden druhému. Takové přání je vyjádřením víry v Boží dobrotu a lásku i v jeho moc a ochranu. Jinak bychom přece nespoléhali na Boží požehnání jako na největší jistotu šťastné budoucnosti!

Přejeme si navzájem, aby nový rok byl lepší než ty minulé, aby nás nepotkalo nic zlého, aby nám Bůh žehnal. Písmo svaté nás v prvním čtení vyzvalo, abychom si nejen přáli požehnání, ale abychom sami žehnali svoláváním Božího požehnání.  Dokonce slibuje, že sám Bůh požehná těm, kdo budou takto žehnat druhým. Připomeňme si to ještě jednou, abychom tak uměli žehnat třeba svým dětem, abychom si žehnáním druhým vyprošovali požehnání pro sebe: Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě. Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje.

Pokoj je veliký Boží dar. Z iniciativy Svatého otce je první leden už řadu let dnem modliteb za mír, protože bez míru si těžko můžeme představit šťastný rok. Pro letošní poselství vybral papež František heslo: Nikdo se nemůže zachránit sám a zvolil citát z Prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňským (5,1-2): „Co se týká času a chvíle příchodu Páně, není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.“ Apoštol Pavel vyzýval soluňské společenství, aby při vyčkávání na setkání s Pánem zůstalo pevně stát nohama i srdcem na zemi a bylo schopno pozorně sledovat skutečnost a běh dějin. Být bdělí a neuzavírat se ve strachu, zármutku nebo rezignaci, nepodléhat rozptýlení, nenechat se odradit, ale jako strážní bdít a zachytit první záblesky úsvitu. Nesmíme se oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví (5,6).

Pandemie, kterou jsme prošli, otřásla světem a ukázala mnoho křehkosti. Poznali jsme, že nejkřehčím pokladem je lidské bratrství založené na našem společném božském synovství, a že nikdo se nemůže zachránit sám. Naučili jsme se, že víra vkládaná do pokroku, technologií a do efektů globalizace byla nejen přehnaná, ale proměnila se v individualistické a modlářské opojení, které ohrožuje spravedlnost, svornost a mír. V rychle běžícím světě jsou problémy nerovnováhy, nespravedlnosti, chudoby a vytěsňování na okraj často podnětem k nepokojům a konfliktům, které vedou k násilí, a dokonce k válkám.  Na druhé straně jsme mohli objevit blahodárný návrat k pokoře; snížení některých konzumních nároků; obnovený smysl pro solidaritu, který nás povzbuzuje, abychom vycházeli ze svého sobectví a otevírali se utrpení druhých a jejich potřebám; a také nasazení mnoha lidí, kteří se sami obětovali, aby všichni mohli co nejlépe překonat drama této krize.

Z této zkušenosti vzešlo silnější vědomí, že jen společně, to znamená v bratrství a solidaritě budujeme mír, zajišťujeme spravedlnost a překonáváme ty nejbolestivější události. Pouze mír, který vychází z bratrské a nezištné lásky, nám může pomoci překonat osobní, společenské i celosvětové krize.

Jsme svědky války, která je porážkou celého lidstva. Porazit válečný virus je těžší než porazit virus covidu, protože ten nepochází zvenčí, ale z lidského srdce porušeného hříchem. Abychom to dokázali, nemůžeme ignorovat, že: mnohé morální, sociální, politické a ekonomické krize jsou vzájemně propojené a ve skutečnosti každá je příčinou nebo důsledkem některé z nich. Jsme povoláni k tomu, abychom zodpovědně a soucitně čelili výzvám světa. Musíme usilovat o zajištění zdraví pro všechny; podporovat mírová opatření k ukončení válek, které přinášejí oběti a chudobu; pečovat o náš společný domov a dělat opatření vedoucí k řešení změny klimatu; bojovat proti viru nerovnosti, zajistit potraviny a důstojnou práci pro všechny a podporovat ty, kteří jsou v potížích. Hladovění celých národů je skandál, který nás zraňuje. Je třeba přijímat a začleňovat ty, kteří žijí v naší společnosti jako vyřazení. Jen když se necháme inspirovat Boží láskou, budeme schopni vytvářet nový svět a pomáhat při budování Božího království, království lásky, spravedlnosti a míru. To je náš úkol pro nový rok. Kéž nám svou přímluvou pomáhá Neposkvrněná Panna Maria, Ježíšova Matka a Královna míru.