Poděkování rektorky UK Mileny Králíčkové

Přinášíme proslov rektorky Univerzity Karlovy Mileny Králíčkové, který pronesla na pražském arcibiskupství na svátek patrona pražské katedrály sv. Víta. Za svůj podíl na přípravě konference k 1050. výročí vzniku pražského biskupství byla při této příležitosti oceněna pamětní medailí, kterou ji předal arcibiskup Jan Graubner.

Vaše Eminence, Excelence, Magnificence, Spectabiles, Honorabiles,
vážené dámy a vážení pánové,

především bych chtěla za nás všechny oceněné velmi poděkovat – velmi si ocenění vážíme!

Tento dnešní slavnostní akt, jak už bylo řečeno, spadá na svátek svatého Víta, jehož ruku po více než tisíc let uchováváme v pražské katedrále.

Pro mě je tento světec symbolem statečnosti a vzorem pro mladé lidi a zároveň mi ukazuje lidské hodnoty, které jako představitelka nejstarší české univerzitní vzdělávací instituce chci zdůrazňovat. Ne nadarmo je ctěn mimo jiné jako patron mládeže a také jako patron duševního zdraví. Duševní nemoci se nevyhýbají ani mladým, ani vzdělaným, a mají jedno společné s vírou. Existují, ač jejich hmatatelnou podstatu nemůžeme ani jako lékaři zcela přesně definovat.

Je proto dobře, že jsme tentokrát hosty Pražského arcibiskupství, právě patnáctého června, kdy si opět mohu plně uvědomit, že Pražské arcibiskupství a Karlova univerzita jsou historicky plně provázány a jde jim o stejné hodnoty, neboť věda a víra se žádným způsobem nevylučují. Věřím a vnímám to tak, že ocenění nikdo z nás, kteří jej převzali, nechápe jako pouhé vyzdvižení svých vlastních zásluh, ale především připomenutí všeobecných lidských hodnot, které dnešní patron představuje.

Dovolte mi, abych tedy ještě jednou jménem všech oceněných za tuto poctu poděkovala!

Věřím, že v dnešním nepokojném světě pomáhá svatý Vít bojovat především za základní hodnoty, jako je mír, naděje a láska, které někdy mohou být zpochybňovány ve prospěch pragmatismu.  Je to světec mladých a jeho atributem je kohout, ale ne proto, že by snad svojí víru popřel, ale proto, že ji nadšeně a zaníceně hlásal. Toto nadšení je pro mladé lidi typické. A já věřím, že většina z nich bude prosazovat takové prostředí, které kulturní hodnoty naší země nepopírají, ale naopak prosazují jako základ české a evropské identity.

Děkuji Vám,

Quod Bonum, faustum, Felix, Fortunatumque Eveniat!