Rekviem za Pavla Pecháčka

Zádušní mše sv. za prezidenta československého oddělení Radia Svobodná Evropa v Mnichově a v Praze Pavla Pecháčka se uskuteční ve středu 15. února v 11.00 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Celebrovat ji bude kardinál Dominik Duka.

Pavel Pecháček se narodil 2. července 1940 jako první dítě Jaroslava Pecháčka. Za okupace byl jeho otec Jaroslav Pecháček více jak tři roky vězněn. Pavel se narodil matce až po otcově uvěznění.

Dr. Jaroslav Pecháček se po válce stal tajemníkem Msgre. Jana Šrámka, předsedy ČSL a místropředsedy vlády. Po únoru 1948 se stal pro komunisty nechtěným a spolu s manželkou museli uprchnout za hranice. Nechali tu své tři děti, Pavla, Jaroslava a Janu, ti by útěk nezvládli. Zde je vychovávala babička Marie Pácaltová a její dcery Blažena a Marie na Proseku. Jak to dokázaly nevíme, byli to přeci děti emigrantů a proti nim Státní bezpečnost, můžeme si jenom domýšlet.

Pavel vystudoval základní školu, dál v Praze studovat nemohl a tak odešel do Poděbrad na střední školu, kde už studovali bratři Mašínové, Miloš Forman i Václav Havel. Maturoval potom v Praze. Další studium v Praze už mu nebylo umožněno. Krátce pracoval jako dělník v Tesle Hloubětín, a potom jako pomocný dělník v Kovodělném podniku hlavního města Prahy.

Pavel se horlivě věnoval sportu, zejména lehké atletice.

Už ve čtrnácti letech začal Pavel Pecháček psát do novin články, převážně se sportovní a kulturní tematikou. V osmnácti natočil svou první sportovní reportáž v Československém rohlasu v Praze. Už v září – jako osmnáctiletý pomocný dělník s maturitou  začal dělat pravidelné sportovní rozhlasové reportáže.

Pavel musel na vojnu. I zde byl sledován Státní bezpečností. Po vojně chtěl studovat, nejprve ho nechtěli vzít, ale pak nějakou náhodou ho v roce 1962 přijali na DAMU, kde studoval divadelní a rozhlasovou režii. V roce 1966 se stal programovým režisérem. Ale ještě předtím nastoupil Pavel Pecháček do Československého rozhlasu. Součástí jeho života se pro něho stala víra.

V době studia 14. srpna 1965 se oženil s Libuší Skálovou. Měli spolu dvě děti.

V létě 1968 Pavel s bratrem Jaroslavem a dětmi využili tehdejší možnosti vycestovat do Jugoslávie. Zůstali v zahraničí, kde se konečně po letech setkali s rodiči. Otec v té době pracoval jako ředitel českého vysílání Svobodné Evropy v Mnichově. Pavel tam krátce pracoval a později odešel do československého vysílání Hlasu Ameriky ve Washingtonu, kde byl pět let vedoucím vysílání.

Později se stal prezidentem československého oddělení Radia Svobodná Evropa v Mnichově a v Praze. V roce 2004 byl zvolen předsedou Sdružení novinářské ceny Ferdinanda Peroutky.

Nebál se. O tom svědčí i to, že navštívil jako reportér i Olympijské hry v Moskvě. Byl také posledním vyhoštěným z Českoslovenka v listopadu 1989. Velkou část života se věnoval boji za svobodu a významně se zasloužil o rozvoj demokracie v naší vlasti.

Byl za to oceněn Medailí Karla Kramáře, která se uděluje za zásluhy o obnovu demokracie, práv a svobod člověka.

Motto jeho profesního i osobního života bylo: „Nejlepší propaganda je pravda“.

Vrací se navždy zpět do své milované vlasti, kterou tak miloval.

Bůh mu buď milostiv.

Smuteční oznámení zde.