Requiem za kardinála Miloslava Vlka
V pondělí 18. března poděkujeme ve svatovítské katedrále za život kardinála Miloslava Vlka, jehož 7. výročí úmrtí si právě v tento den připomínáme. Mše svatá, kterou bude slavit arcibiskup pražský, Mons. Jan Graubner, začne v 18 hod.
U této příležitosti si můžeme připomenout několik myšlenek kardinála Vlka pro aktuálně probíhající dny doby postní.
![Stojící](https://res.cloudinary.com/aphacz/w_1170,c_fill,q_auto:eco,f_auto/apha.cz/2024/03/stojici.jpg)
Doba postní
Doba postní jako mimořádné období přípravy na Velikonoce věnuje zvláštní pozornost katechumenům, kteří se připravují na své osobní „vzkříšení“ – na přijetí křtu. My všichni se připravujeme na obnovu svého křestního závazku. S tím je spojena i obnova misijního poslání, které je se křtem spojeno. Papežové poslední doby mluví o nové evangelizaci, která je úkolem všech pokřtěných.
Lidé naší sekularizované doby si nás nepřichází poslechnout pod kazatelnu, ale nevěřící lidé žijí vedle křesťanů na pracovišti, v sousedství, potřebují vidět a zažít život křesťanů, aby se konkrétně setkali s alternativním stylem života pro tuto dobu – se životem podle evangelních hodnot u křesťanů. Evangelní hodnoty, které jsou základem života každého člověka, základem života společnosti, jsou této době méně známé. Proto je posvátná postní doba důležitou dobou „změny smýšlení“ u nás křesťanů, abychom nežili své křesťanství jen soukromě, pro svou spásu, v „ghettu“ farnosti, ale abychom hodnoty evangelia denně „vystavovali“ na svém životě tam, kde stojíme, aby ti druzí okolo nás viděli a zažili, že my křesťané jsme v životě šťastni, že máme pokoj a klid v duši, že dovedeme nést i bolesti a utrpení, které běžně přicházejí, že dovedeme druhým pomáhat, že žijeme úctu k životu druhých, zvláště slabších atd. Je třeba být připraveni „vydat počet, svědectví“ o své víře i v diskusi s lidmi jiného přesvědčení. Tuto šanci nemá žádný kněz, který stojí na kazatelně.
Tento požadavek vyslovují při svých projevech papežové, je to požadavek doby, „znamení doby“. Úkony zbožnosti pro postní dobu – modlitba s evangeliem v ruce, sebezápor, obětní smýšlení, půst a přijímání kříže ve světle a síle Ducha svatého – to jsou prostředky k tomu, abychom byli schopni svůj život žít na úrovni doby jako svědectví. Společnost totiž nemá žádnou alternativu pro obnovu života a kultury vzájemných mezilidských vztahů ve společnosti. Ti, kteří jsou zodpovědní za společnost, jsou bezradní, nevědí, nemají program, nanejvýš jsou schopni nasadit větší sílu policistů, aby udrželi a vnutili lidem nějakou kulturu mezilidských vztahů. Kultura vztahů v silničním provozu …, šikana ve škole. Žák řekne učiteli „ty šmejde…“, učitel se pak oběsí … Události na ligových stadionech v Česku … Úcta k životu, k zemřelým atd., kultura v politickém životě, v soudnictví … Tady jsme vlastně v kultuře pralesa.
Politici a vláda nemají zřejmě žádný program, jak měnit srdce a smýšlení lidí, snad si dostatečně neuvědomují, že svoboda je omezená pravdou a shůry danými zákony, platnými pro všechny. Zdá se, že mají jedinou metodu: zesílit mříže, nasadit donucovací moc. Na „změny srdce“ nemají patrně žádný program. Nejde mi tu o kritiku politiků, ale o uvědomění si, v jakém světě žijeme a že jsme všichni spoluodpovědní za řešení té nemožné situace ve společnosti, která se bude bez perspektivní formace člověka jen zhoršovat a bude se přibližovat stále více situaci džungle. Dávno se už zapomnělo na ony slogany, že věda a pokrok vytvoří novou společnost. Všichni pochopili, že tato propaganda minulé doby je už dnes trochu směšná. Opravdu zbývá jediné – cesta evangelních hodnot, které musíme v pokorné nabídce, bez povyšování se přinášet …To je úkol postní doby, přeložený do řeči společnosti.
Kéž postní doba přispěje k obnově smýšlení v duchu výzev papežů a učitelského úřadu církve i v duchu „znamení doby“, na která poukazoval Ježíš apoštolům, aby se je naučili číst.
Miloslav kardinál Vlk
(24. 2. 2009)