Seminář o 2. republice na půdě AP

Vědecký seminář „Církev a Druhá republika“ se 4. června uskutečnil v Sále kardinála Berana na pražském arcibiskupství. Přinášíme příspěvek organizátora akce Dr. Jana Kotouse.

Vědecký seminář „Církev a Druhá republika“, který se konal v Sále kardinála Berana AP dne 4.6.2024 navazoval předmětem svého zkoumání organicky na dvě předchozí setkání, která proběhla v minulosti. Byl to především seminář k osobě a díle vyšehradského probošta Bohumila Staška, který se uskutečnil 29. října 2008. Sborník z tohoto semináře vyšel v Karmelitánském nakladatelství v roce 2009. Na tento počin navázala díky Covidu 19 opravdu „komorní“ konference 21. ledna 2021 „JUDr. Jan Jiří Rückl, život a doba“. Sborník z této konference vyšel péčí Památkové komory ČR. 

Období tzv. Druhé republiky začíná dnem 1. října 1938. Je tady třeba připomenout, že ráno 30. září účastníci podepsali Mnichovskou dohodu, která diktovala suverénnímu Československu vůli cizích států a splňovala německé požadavky. Rozhodujícím důvodem byla snaha vyhnout se válce, ve které by republika zůstala osamocena a ve které by jí hrozilo napadení prakticky ze všech stran. Ani po odstoupení pohraničních území se však nacistické Německo s další existencí ČSR nesmířilo. Vnitropolitický vývoj zcela jednoznačně dokumentuje vydání ústavního zákona č.330/1938 Sb. z a n. ze dne 15. prosince 1938 o zmocnění ke změnám ústavní listiny a ústavních zákonů republiky Česko-Slovenské a o mimořádné moci nařizovací. Tento zákon s poukazem na mimořádné poměry prakticky likvidoval zákonodárnou moc parlamentu. Prezident a vláda dostávali velmi široké zákonodárné pravomoci. Ihned druhý den, 16. prosince, přijal parlament zákon o rozpočtovém provizóriu a odebral se na parlamentní prázdniny. Už se vícekrát nesešel. Brzy následovala omezování a likvidace samosprávných orgánů, byla zavedena předběžná cenzura tisku, omezeno spolčovací právo. Veškeré tyto úlitby hrozícímu nebezpečí ze strany nacistického Německa nebyly nic platné – vše směřovalo k 15.3.1939.

Je zajímavé a pro náš národ historicky doložitelné, že když je mu nejhůř, když se dostává do složitého vývoje, ze kterého není prakticky východiska, začíná se duchovně a celospolečensky orientovat na základní křesťanské ideály a projevovat snahu o naplnění „vlády Krista Krále“, která lidu přináší řadu odpovědí na naléhavé otázky doby. V řadách českého katolického duchovenstva té doby se objevuje celá řada obhájců národních zájmů, pro které se neváhají později vystavit nacistické perzekuci. Právě na jejich osudech je dobře možné pozorovat a dokladovat jak za pomoci víry, příkladů a odkazu národních světců se národ dokáže vypořádat s jakoukoli totalitou, mezi jejíž první oběti pak patří církev a její představitelé.