Slovo kardinála Duky k úmrtí Mons. Antona Otteho v bamberském dómu

Přinášíme proslov kardinála Dominika Duky, který pronesl 7. ledna při posledním rozloučení s emeritním proboštem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Msgr. Antonem Ottem v německém Bamberku.

Vážení přítomní,

Vaše Excelence, pane arcibiskupe,

spolubratři kněží a jáhni,

smuteční hosté,

ale především zarmoucená rodino, milý bratře Bernharde s manželkou Gerdou, milá sestro Klaro s manželem Heinzem, synovci a neteře,

zde v bamberském dómu, v malé Praze, jak říkáte, ale také na pražském Vyšehradě se rozloučíme a vzdáme dík za život kněze Antona, který na sebe neupozorňoval ani výškou ani robustností postavy, ale velikostí ducha, odvahy a trpělivosti spolu s širokým srdcem hledajícím smír a možnost pomoci druhému. Nejsem zde pouze jménem svého úřadu, ale především jako Toniho přítel. Jeho pomoc vycházející ze zkušeností a znalostí mi pomáhala po celých více než třicet let. Jemu za pomoc vděčí dominikánský řád v České republice i na Slovensku, české diecéze, řehole, ale také vzniknuvší německá farnost, jakož i pobočka Sdružení Ackermann-Gemeinde v České republice. Jeho přímluva byla účinná jak ve společenství Ackermann-Gemeinde, tak v Kirche in Not, Renovabis, Nadace Clementia, či na politickém poli. Myslím, že nepřeženu, že napsal část dějin smíření a spolupráce mezi Německem a Českou republikou, ale také obohatil vzájemný náboženský, kulturní i společenský život v duchu pravého sousedství.

Děkuji také bamberské diecézi, která umožnila téměř třicetiletou aktivitu svého kněze nejenom v pražské arcidiecézi, ale v širokém společenství české katolické církve, jakož i ekumeny.

Drahý Toni, Pán Bůh zaplať! Děkuji Ti!