Věřím, že se dočkáme obratu k rodinným hodnotám

Na svátek sv. Josefa zahájil papež František zvláštní Rok rodiny. O problémech současné rodiny jsme si povídali s předsedkyní Aliance pro rodinu Janou Jochovou.

Koronavirová pandemie ochromila život celé společnosti. Dotkla se nějakým způsobem i činnosti Aliance pro rodinu?

Samozřejmě. Museli jsme jako všichni ostatní zrušit řadu plánovaných veřejných akcí, o to víc jsme se ale věnovali naší analytické činnosti. Sepsali jsme dva velmi podrobné právní podklady pro Ústavní soud, na který se obrátili aktivisté s cílem obejít zákonodárce a přinést do našeho právního řádu něco, co je v Poslanecké sněmovně zatím neprůchodné; v jednom dokumentu jsou tedy naše argumenty, proč by neměl ÚS postavit na roveň registrované partnerství s manželstvím muže a ženy, a to zejména ohledně dětí. Ve druhém se řeší problematika změny pohlaví a jejího úředního uznání: Jeden člověk, který ani nežije v ČR, byť má české občanství, totiž chce, aby náš stát úředně uznal jeho pocit neutrálního genderu. Napadá přitom povinnou sterilizaci, kterou u nás zatím transsexuálové musejí při úřední změně pohlaví podstoupit. Pokud toto rozvolníme, tak se i u nás brzy dočkáme fenoménu těhotných mužů a budeme řešit obrovské zmatky v hlavách našich dětí. S tím souvisí i náš další počin, který jsme během pandemie realizovali a sice, že se nám podařilo vydat naši první knihu nazvanou „Odvrácená tvář transgenderu.“ Vydali jsme ji proto, že s tímto fenoménem se čím dál více setkávají rodiče školních dětí, bohužel už skoro na všech typech škol.

Letošní rok vyhlásil papež František Rokem rodiny. Vyhlásil jej symbolicky na svátek sv. Josefa, patrona rodiny. To vás jistě potěšilo.

Musím říct, že jsem nadšená. Narodila jsem se zrovna na svátek sv. Josefa, ale dlouho jsem si k tomuto světci hledala osobní cestu. V dětství jsem totiž měla kolem sebe mnoho Josefů, a tak jsem neměla své narozeniny moc ráda, protože tenhle svátek je úplně zastiňoval. Pak jsem se nad to povznesla, ale nejvíc jsem sv. Josefa ocenila až v době, kdy mi zemřel tatínek. Sv. Josef připomíná dnešní době mnoho důležitých věcí. I když byl „pouhým“ pěstounem Božího dítěte, připomíná nám smysl a význam otcovství. A to je dnes, kdy zlo útočí právě na podstatu otcovství, mateřství, manželství a rodiny vůbec, naprosto zásadní. Sv. Josef na životě Svaté rodiny demonstruje i fakt, že manželství není a nikdy nebylo pouhým naplnění láskyplného vztahu mezi mužem a ženou, jak se dnes mnozí snaží tvrdit, nýbrž že jde i o právní institut, který mimo jiné chrání dítě a zaručuje mu právo na otce. Na tomto biblickém příkladu jasně vidíme, že manželství není jen o vztahu dvou snoubenců, i když je samozřejmě stále nutné připomínat hodnotu láskyplného vztahu, neboť láska je skutečně tou nejdůležitější křesťanskou ctností. Teď ale nastala jiná doba. Dnes je zapotřebí zdůrazňovat především to, že rodnou sestrou lásky je pravda a na tu v církvi nesmíme rezignovat. Bohužel se setkávám s tím, že i mnozí lidé v různých křesťanských církvích, katolickou nevyjímaje, podléhají dojmu, že vše záleží jenom na lásce a je proto úplně jedno, jakou podobu má, případně kolik lidí se jí v nějakém „polyamorickém“ svazku účastní. Svatý Josef je dokonalým příkladem toho, jak se tito naši bratři a sestry mýlí. Bůh jistě věděl, s čím se my lidé 21. století budeme potýkat, a tak vyhlášení tohoto roku jako roku sv. Josefa je pro nás důležitou připomínkou skutečnosti, že některé věci a pravdy o člověku se prostě nemění. Že stále platí biblické „jako muže a ženu je stvořil“.

Co je pro vás dnes největší společenskou výzvou? Čeho byste chtěli dosáhnout?

Myslím, že letošní rok je v něčem opravdu přelomový. V USA začal vládnout nový prezident, který je zastáncem mnoha tzv. progresivních názorů, a to naše oponenty povzbudilo k veliké aktivitě. Jeden můj rozhovor v odborném časopise je vybudil natolik, že začali psát otevřené dopisy a vznášet nebezpečné požadavky: jakoby už ve 21. století hlas, který říká, že rodinu tvoří máma, táta a děti, už neměl vůbec zaznívat, že prý je neodborný a zastaralý.

Na ministerstvu práce a sociálních věcí se zase čím dál více akcentuje a institucionálně zabydluje genderová a LGBTI+ ideologie. Ta velmi intenzivně zasahuje i do práce sociálních služeb – místo, aby se dnes zajistilo plynulé financování charit a dalších organizací, které se starají o potřebné, tak se veřejné peníze mají dávat na různé ideologické příručky. Jedna z nich se věnuje tomu, jak mají sociální pracovníci pečovat o LGBTI+ osoby, jako by péče o ně byla něčím výjimečnějším než péče o jakéhokoliv jiného nemohoucího člověka. Na tento penězovod charity věrné svému poslání samozřejmě nedosáhnou. Bylo by dobré, aby si to co nejrychleji uvědomily a začaly proti tomuto trendu něco podnikat, jinak budou brzy ze hry vyšachovány, jako se to postupně stává v jiných zemích.

Letos nás také čekají parlamentní volby a ty budou opravdu zásadní. Koalice Pirátů se Starosty je velmi chytře vymyšlený projekt, protože mezi kandidáty Starostů je mnoho opravdu poctivých a dobrých lidí. Tato koalice jako celek ale již přijala program, na základě něhož chtějí společně prosazovat homosexuální sňatky. A sami Piráti přicházejí ještě s mnoha dalšími nápady, jako jsou polyamorické (mnohočetné) svazky, rozvolnění pravidel pro transgender, euthanasie. Kritické hlasy, které před tím varují, mají přitom tendenci umlčovat. Je potřeba, aby nám konečně došlo, že novodobou rudou vlajku už dávno nenesou ti, kdo si stále říkají komunisté, nýbrž právě ti, kdož na ní mají namalovanou pirátskou plachtu. Je třeba to intenzivně vysvětlovat lidem kolem nás, zvláště ale našim dětem, kterým některé pirátské symboly připadají lákavě romantické.

Jakými dalšími záležitostmi se dnes Aliance pro rodinu zabývá?

Naším dlouhodobým a hlavním cílem je vypracovat koncepci komplexní rodinné politiky. Jejím smyslem by měla být jasně deklarovaná podpora rodinám. A to hlavně v tom, aby jim různými opatřeními pomohla mít tolik dětí, kolik si jich samy přejí mít. A aby podpořila stabilitu rodinných vztahů zejména v oblasti primární prevence, na níž se dost zapomíná, přestože všichni víme, že prevence je levnější než řešení problémů, které rozpady vztahů přinášejí. Víme také, že lidé děti chtějí, v reálu jich pak ale mají méně, než bylo jejich původním přáním, neboť v životě narážejí na vážné překážky – nevyhovující bydlení, výrazný propad příjmů či třeba negativní reakce okolí, když mají tři a více dětí – které jim ve vybudování větší rodiny brání. Současná rodinná politika toto vůbec neřeší. Naopak si myslíme, že její současné nastavení bude znamenat demografický propad. Za rodinnou politiku se totiž dnes vydává péče o jesle, kariérní postupy žen, pod rouškou spravedlivého rozdělení rodičovských rolí se smazávají rozdíly mezi otci a matkami. Lidé si pak místo dítěte raději pořídí pejska, protože ten je vyjde levněji a není s ním tolik starostí.

Když se podíváte na situaci rodiny v dnešním západním světě, věříte, že zde lidé znovu objeví hodnotu rodiny nebo jste v této věci skeptická?

Kdybych tomu nevěřila, nemohla bych dělat to, co dělám. Je samozřejmě otázka, zda ten obrat k rodinným hodnotám přijde dříve nebo později, ale že přijde, tím jsem si jista. Bez rodiny se zkrátka žít dlouhodobě nedá a na faktu, že ji tvoří muž, žena a jejich děti, nikdo nic nezmění. Sociálních experimentů už lidstvo zažilo hodně, ale vždycky se nakonec vrátilo k osvědčeným modelům soužití. Dnešní doba si asi vyžádá osobní nasazení každého z nás, aby se věci pohnuly lepším směrem. Ale i jednotlivec má velkou moc věci změnit, jen se nesmíme bát, konec konců to nám Ježíš říká neustále. A pokud se lidé ptají, co a jak mohou udělat, tak mohou začít třeba tím, že nás, byť jen morálně podpoří. Mohou se ale přihlásit i k odběru našeho newslettru, který zasíláme emailem a pomoci nám tak šířit informace, které se do médií dostávají obtížně.

Jiří Prinz