Vykročit s důvěrou v Boží pomoc

Na začátku roku přinášíme zamyšlení generálního vikáře pražského arcibiskupství Mons. Jana Balíka nad finančním zajištěním arcidiecéze.

Rok 2022, který se před námi otevírá, přináší nejednu výzvu. Mnoho sil bude třeba věnovat předávání víry novým generacím; jedná se především o katechezi dětí a mládeže, což je oblast, která byla vážně narušena opatřeními na ochranu proti covidu. Hledání způsobů, jak lidem kolem nás ukázat na Ježíše, jediného zachránce člověka, nám nedovolí odpočívat. Zde leží těžiště života a služby církve.

V tomto článku se však budu věnovat tomu, co církev spojuje s pozemským světem, a to je finanční zajištění. Doba, kdy arcidiecéze musí zajistit financování platů a mandatorních výdajů sama, bez pomoci státního příspěvku, se rychle blíží. Jedná se o bezprecedentní a komplikovanou situaci. Pochopitelně je zájmem všech členů církve, abychom z ní vyšli vítězně a církev se uživila sama. Přiznejme si, že to s sebou přináší skutečnost, že jsme nepříjemně rušeni v zaběhlém způsobu života. Minulá desetiletí nás naučila pohybovat se v daných podmínkách, sice také nesnadných, ale už dobře známých. Nyní přichází změna, kterou si uvědomujeme teprve postupně, a jedná se o změnu rozsáhlou. Takzvaným restitučním zákonem dostaly diecéze úkol, který v našich končinách nikdy neměly: hradit mandatorní výdaje diecéze a všech farností. To představuje nezbytnost mít zdroje na služné kněží, platy základního administrativního aparátu a na podporu pastorace. Nelze opomenout, že do hlavní činnosti farností patří také starost o sakrální budovy a sídelní fary, které jsou nyní v jejich majetku. Po celá staletí v našich zemích fungovalo materiální zajištění církve odlišně. Kostely většinou nebyly ve vlastnictví farností a biskup nenesl plnou odpovědnost za služné kněží. Náklady na údržbu kostelů a platy kněží byly hrazeny z mnoha zdrojů. Na služné kněží přispíval jak za Rakouska-Uherska, tak za 1. republiky stát, a pochopitelně i věřící. Kostely využívaly patronátní právo ze strany šlechty a měst či existovaly zbožné nadace a záduší. Nyní se tato skutečnost zásadně mění. Pro přesnost nutno doplnit, že na opravu památkových budov zůstává i nadále církvi možnost čerpat nejrůznější státní granty či využít podporu samosprávných celků.  

Správa majetku je obtížná disciplína, stačí pomyslet na náročnost údržby a oprav kostelů a sídelních far. Jakmile se ovšem jedná o majetek, který může vygenerovat takový výnos, který je potřebný na chod naší arcidiecéze, jde o vysoce náročnou a odbornou kompetenci. Přitom je správa majetku určeného k hospodářské činnosti ohrožena mnohými vnějšími i vnitřními vlivy. Církev, která se po právu ve své hlavní činnosti těší mnoha daňovým úlevám, takové možnosti pochopitelně nemá, pokud začne podnikat. Právní a daňové zákony Českého státu jsou i pro ni neúprosné. Zároveň si musíme přiznat, že se nejednou potýkáme s naivitou, nedostatečnou kompetencí a někdy máme bohužel co do činění i s nepoctivostí. Ve shodě s Písmem Svatým lze doplnit, že majetek je zdrojem mnoha pokušení: „Kvůli penězům mnozí hřeší“ (Sir 27,1); „Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolestí“ (1Tim 6,10).

Před rokem byl zveřejněn dokument Opatření pro hospodářskou činnost. Vytyčil základní směry potřebné k tomu, aby naše arcidiecéze byla za osm let, od roku 2030, schopná každoročně zajistit finanční prostředky na základní výdaje pro hlavní činnost. Během uplynulého roku vedení arcidiecéze s ekonomickou radou a s odbornou podporou renomovaných poradenských institucí pracovalo na upřesnění vhodného modelu finančního zajištění arcidiecéze. Pochopitelně byly při tom studovány modely hospodářského zabezpečení církve v různých evropských zemích. Inspirací se stal anglosaský svět, který stojí na trustech, svěřenských fondech, které opětně včlenil občanský zákoník od roku 2014 do českého práva. Na podzim 2021 prezentovaný nový model správy majetku vedoucí k budoucí dlouhodobé ekonomické stabilitě v arcidiecézi klade důraz na profesionální správu, obezřetnost, transparentnost, kontrolu, maximální míru ochrany majetku, solidaritu a subsidiaritu.

Je samozřejmé, že správa majetku musí být v souladu jak s principy církevního práva, tak s českým právním řádem a daňovými předpisy českého státu. I proto byla publikována nová Směrnice o správě arcidiecézního majetku formou partikulárního práva, která potvrdila stávající předpisy pro osoby podřízené (farnosti, kapituly, charity, církevní školy) a definovala pravidla pro osoby Arcibiskupstvím pražským (AP) ovládané (nadace, svěřenský fond, obchodní společnosti). Touto směrnicí je zajištěno, že zakladatelské listiny ovládaných osob jsou v souladu s církevním právem, tedy zajišťují, že majetek v těchto ovládaných osobách je majetkem církevním a plně pod kontrolou a vedením arcibiskupa pražského.  

O novém modelu informoval arcibiskup pražský pan kardinál Dominik Duka příslušnou vatikánskou kongregaci, která se k zamýšlené struktuře dvakrát pozitivně vyjádřila a nastoupenou cestu schválila.

Ekonomická situace pražské arcidiecéze

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi byl Parlamentem České republiky přijat po mnohaletých jednáních v roce 2012. Jeho podstatou bylo navrácení části církevního majetku, který byl od roku 1948 zabaven komunistickým režimem, celá léta drancován a mezi lety 1989 a 2012 lépe či hůře spravován státem. Zákon určil, že stát postupně ukončí vyplácení příspěvku na činnost diecézí (především na služné kněží). K poslední výplatě příspěvku, který se každým rokem snižuje, dojde v roce 2029.  Zákon stanovil i finanční náhradu za nevydaný majetek, kterou musí církev investovat do hospodářské činnost. Náhrada je vyplácena postupně a k poslední splátce dojde v roce 2042. Výše řečené znamená, že počínaje rokem 2030 musí být česká církev schopna uživit se zcela sama, bez přímé podpory státu.

Majetek je v rámci pražské arcidiecéze rozvrstven velice nerovnoměrně. Z celkového aktuálně využitelného majetku arcidiecéze patří 43% Arcibiskupství pražskému, 57 % farnostem a kapitulám (43% farnosti a 14% kapituly), přičemž pouze dvě kapituly a několik farností vlastní hodnotná aktiva, která mohou sloužit k obživě diecéze. Z výše uvedeného vyplývá, jak důležitá je v pražské arcidiecézi vnitrodiecézní solidarita, kterou předpokládal i zákon o vyrovnání se státem.

Základní parametry nové struktury správy majetku pražské arcidiecéze

Pomineme-li v tuto chvíli oblast lesního hospodářství a finanční investice AP, hospodářská činnost arcidiecéze se dá schematicky rozdělit do dvou oblastí.

První je taková činnost, která nepřináší velká rizika a je úměrná silám jednotlivých farností. Jedná se víceméně o pachty či pronájmy pozemků ev. bytů ve vlastnictví farnosti získaných dědictvím, rekonstrukcí či koupí. Tyto výnosy jsou poměrně malé a farnostem slouží na pokrytí režie, kterou mají. Mimoto se farnostem v některých případech nabízí finančně zajímavá nabídka práva stavby, což je ale institut právně náročný a vyžaduje mimořádnou ostražitost; jinak může způsobit obtíže budoucím generacím. Zmiňovaná hospodářská činnost je vykonávána pod vedením AP, neboť statutár farnosti může samostatně se svou ekonomickou radou nakládat s majetkem do hodnoty 100 000,-Kč.

Do druhé oblasti spadá poměrně malá část majetku AP, farností a kapitul (cca.10%), která umožňuje významné zhodnocení. Například některé lokality v Praze a okolí jsou vhodné pro nájemní bydlení, které umožní arcidiecézi mít dlouhodobé, stabilní a konzervativní finanční příjmy. V tomto případě jde o náročné projekty, které musí být realizovány profesionálně, s jasnou odpovědností jednatelů a s rozložením rizik. Proto se přikročilo k založení „Nadace Arietinum“ a „AP veřejně prospěšného svěřenského fondu“, pod kterým jsou zakládány jednotlivé obchodní společnosti, kterým budou svěřeny konkrétní investiční projekty. Celá arcidiecéze bude pro pokrytí mandatorních výdajů v hlavní činnosti (včetně služného kněží ve farnostech a podpory oprav kostelů a sídelních far) příjemcem příspěvku z Nadace Arietinum, respektive výplaty tzv. „obmyšleným“ ze svěřenského fondu; příspěvky tedy z těchto entit poplynou jak AP (které hradí plošně služné kněžím, které má jako své kmenové zaměstnance), tak farnostem a kapitulám. Takováto struktura je zcela v souladu s českými zákony, podtrhuje neziskový a veřejně prospěšný aspekt činnosti arcidiecéze, optimálním způsobem pro místní podmínky vytváří prostor pro solidaritu mezi farnostmi a zároveň využívá výhod podobných těm z klasických holdingových struktur. Všechna tato opatření pak vytvářejí nový rámec fungování hospodaření, který by měl zajistit ekonomickou stabilitu diecéze. Intenzivní práce přinese své první plody letos na jaře v podobě spuštění nájemného bydlení pod značkou XPlace s první stovkou nových bytů. 

Pro úplnost je vhodné doplnit, že byla zřízena i Nadace sv. Ludmily pro podporu školství a Nadace neratovického komunitního centra.

Diskuse a kritika

Během minulého roku jsme byli svědky různých diskuzí, ale také veřejné kritiky započatého procesu, napadání a šíření nedůvěry. Někdy se jednalo o poctivé kladení otázek, jindy o projev zdrženlivosti a ostražitosti nebo se jednalo o reakci na citelné změny, které vždy zneklidňují. Nicméně v nejednom případě šlo o pokrytectví a snahu uškodit.

Mimo jiné bývá kritizována skutečnost, že správa majetku arcidiecéze (AP, farnosti, kapituly) je vnímána jako celek pod vedením arcibiskupa, což znamená, že pro dobro celé arcidiecéze může být využit v předložené struktuře i majetek farností a kapitul. Důvody navržené struktury správy majetku arcidiecéze byly popsány výše. Kromě těch uvedených existuje ještě jeden, a to nikoliv nevýznamný. Jen těžko si lze představit, že se farář ke svým pastoračním a správním povinnostem včetně oprav apod. stane ještě business managerem, tedy mužem, který ponese odpovědnost za investiční projekty velkého rozsahu a s velkými riziky. I když by měl vynikající ekonomickou radu a poradce, odpovědnost nese statutár farnosti a generální vikář arcibiskupství.

Novým modelem se vydáváme cestou decentralizace, rozložení odpovědnosti a rizik. Pokud půjde o využití farního majetku vloženého solidárně do výše popsaného modelu, je zřejmé, že nejeden takový investiční projekt může vznikat z iniciativy farníků, s níž je od počátku vedení arcidiecéze obeznámeno; že taková solidární farnost bude z investičního projektu také profitovat, je logické. Kompetentní zástupci ekonomické rady se pak mohou podílet na kontrole obchodní společnosti členstvím v dozorčí radě.  

Fond služného kněží

Ve všech diecézích jsou celá léta stanoveny odvody (formou darů) ze sbírek a z hospodářské činnosti farností a kapitul ve prospěch krytí nákladů diecéze. Aby byly tyto odvody nastaveny přehledně a zároveň bylo podníceno dobrovolné dárcovství věřících, bylo v pražské arcidiecézi ustanoveno, že veškeré odvody jak z kostelních sbírek, tak z hospodářské činnosti budou od ledna 2021 směřovat do Fondu sv. Vojtěcha na služné kněží. Zároveň jsou věřící skrze speciální sbírky vyzváni, aby přispěli na služné kněžím darem dle svého uvážení. Je to důsledek zcela logické úvahy, že věřící lidé chápou důležitost kněze, a že na tento účel jsou ochotni věnovat i větší obnos financí. Tento fond skýtá možnost velkého rozvoje a lze se při jeho provozování inspirovat v brněnské diecézi. Avšak to vyžaduje kněze nebo jáhna, který bude ochoten se do této činnosti zapojit a stát se tváří tohoto projektu.

Důležitá změna, která je spojena s nově zavedeným způsobem odvodů do fondu sv. Vojtěcha, spočívá v tom, že je nadále stanoveno, že z prodaného majetku nad 1 mil. Kč jsou odvody zrušeny. Výnos z prodaného majetku (týká se majetku AP i farního a kapitulního) musí být reinvestován v hospodářské činnosti. Zkušenost ukazuje, že pro farnosti není snadné investiční záměr větších rozměrů připravit takovým způsobem, aby mohl být schválen a realizován. Arcibiskupství pražské proto nabízí možnost, že si finance utržené z prodeje majetku za přiměřený úrok dlouhodobě od farnosti zapůjčí pro své investiční projekty. Farnost tak bude mít jistý každoroční příjem a zároveň se bude podílet na solidaritě v rámci diecéze.

Výhledy

Církev žije z důvěry v Boží vedení. Co se týče finančního zabezpečení, nikdy v dějinách to neměly diecéze v naší vlasti snadné. To však neznamená, že bychom mohli žít pouze z důvěry, že se o nás Pán vždy postará, a čekat s rukama složenýma v klíně. Rovnalo by se to opovážlivému spoléhání na Boží milosrdenství. Naopak, je nutné se namáhat, využít kompetence schopných lidí a udělat vše, co se jeví jako moudré, abychom činnost církve do budoucna zajistili. Současně s tím se také modleme o Boží pomoc. Papež František v Evangelii gaudium konstatoval, že církev musí s odvahou měnit své vnější struktury, aby vyhovovaly konkrétní situaci a přispívaly k evangelizaci. To je i naším úkolem, který zahrnuje otevřenost k novému způsobu financování církve, jenž je pečlivě a odpovědně nastavován.

Mons. Jan Balík, generální vikář arcibiskupství pražského