Zlatá svatovojtěšská medaile pro Marii Terese Cifaldi z Hnutí fokoláre

Arcibiskup pražský udělil v pondělí 8. dubna zlatou svatovojtěšskou medaili paní Marii Terese Cifaldi z Hnutí fokoláre, která se letos v dubnu dožívá devadesáti let.

Svatovojtěšská medaile je udělována pražským arcibiskupem, je určena všem lidem, kteří se zasloužili nevšedním a přesahujícím způsobem o hodnoty, které jsou vlastní jak křesťanskému náboženství, tak západní civilizaci. Podobu medaile vytvořila akademická sochařka Jitka Kateřina Trčková, která se nechala inspirovat podobou sv. Vojtěcha, zachycenou ve scénách ze života a smrti tohoto patrona pražské arcidiecéze na románských dveřích (Porta regia) gotické katedrály Nanebevzetí Panny Marie v polském Hnězdně. Prvním nositelem medaile byl v roce 2008 jezuita, vědec a pedagog prof. Ludvík Armbruster. Ocenění zavedl kardinál Miloslav Vlk (arcibiskup pražský v letech 1991-2010).

Maria Teresa Cifaldi se narodila 15. 4. 1934 v italském Salernu. Studovala pedagogiku, sociální vědy a jazyky. V 50. letech se setkala s mladými lidmi ze vznikajícího Hnutí fokoláre, kteří žili radikálně podle evangelia. Oslovilo ji to a ve svých 24 letech do tohoto hnutí sama vstoupila. Po pěti letech odešla z Itálie do Lucemburska a poté do Bruselu, kde pracovala mimo jiné i v Evropském společenství.

V roce 1969 se jí podařilo získat povolení ke studiu na univerzitě v Bratislavě. Pro cizince z druhé strany ‚železné opony‘ to tehdy byl jeden ze způsobů, jak oficiálně žít v komunistickém bloku. Motivem jejího příjezdu do bývalého Československa byl především její zájem o lidi, kteří se nejrůznějšími cestami setkali se spiritualitou Hnutí fokoláre a chtěli podle ní žít. Již během příprav na cestu do Bratislavy se dověděla, že je potřebné odjet co nejdříve, protože hranice Československa se mají znovu uzavřít. Vypadalo to, že už se nikdy nebude moci vrátit. V čerstvé paměti měla i osud Guida Mirtiho, italského fokolarína, který udržoval kontakty s Československem v letech 1955 až 1963. Byl odhalen tajnou policií a pak osm měsíců vězněn v Ruzyni, dokud se ho italské vládě podařilo vysvobodit. Přesto se Teresa Cifaldi rozhodla riskovat.
Díky ní se činnost Hnutí fokoláre mohla plnohodnotným způsobem rozvinout také v této izolované části Evropy. Projevilo se to i po pádu komunistického režimu na celkem bezproblémovém přechodu hnutí do ‚normálních‘ poměrů. Generace lidí, která v něm od 70. let vyrůstala, se uplatnila v celém spektru společnosti, a to jak v církvi, tak v občanském a politickém životě. Postupně se plně rozvinula práce s dětmi a mládeží, systematická formace rodin, pomoc rodinám v krizi, projekt Ekonomika společenství, redakce Nové město, cyklus přednášek Člověk a média a další.

V roce 2004 tehdejší apoštolský nuncius v České republice, Mons. Diego Causero, předal Terese Cifaldi, papežské ocenění ´Dáma Řádu svatého Řehoře velikého´.

Teresa Cifaldi se v měsíci dubnu dožívá kulatého jubilea, devadesáti let.

Hana Pohořalá