Církev hospodaří lépe než stát

Od r. 2030 již nebude stát přispívat na osobní náklady zaměstnanců církve. Před církví tak stojí úkol nalézt ekonomické nástroje potřebné k tomu, aby po zmíněném datu dokázala stát na vlastních nohou. O tom, jak se tento záměr daří sledovat v pražské arcidiecézi, jsme si povídali s ekonomickým expertem ČBK RNDr. Karlem Matyskou CSc.

Jak hodnotíte s odstupem více než 10 let zákon o restitucích církevního majetku?

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi známý spíše jako zákon o církevních restitucích je stále v České republice od svého přijetí v roce 2012 předmětem diskusí.

Zákon umožnil navrácení nemovitého a movitého majetku, který patřil církvi v době znárodnění. Za znárodněný majetek, který již nebylo možné navrátit, stát poskytl finanční náhradu. Finanční náhrada se splácí ročně pod dobu 30 let a je zvyšována o inflaci. Současně stát postupně snižuje financování církví tak, že od r. 2030 již nebude přispívat na osobní náklady zaměstnanců církve.

Finanční analýzy ukazovaly, že pokud církev bude efektivně spravovat navrácený majetek a finanční náhradu, bude schopna v průběhu 30 let z navráceného majetku a investované finanční náhrady vygenerovat dostatek prostředků na to, aby byla schopna zabezpečit hlavní, tj. pastorační činnost církve v nezměněném rozsahu a nahradit tak příspěvky státu.

Podmínkou uplatnění zákona byl podpis smlouvy mezi jednotlivými církvemi a státem. Vatikán souhlasil s podpisem za podmínky „aby vlastnictví zvl. vlastnictví nabyté restitucí a náhradou bylo spravováno tak, aby bylo zachováno a dále spravováno a investováno tak, aby přinášelo zisk a zajistilo trvalý provoz diecézí“.

Lze říci, že tento zákon především

       Kritici zákona a pochybovači argumentovali

Tyto pochybnosti se ukázaly jako liché.

Restituovaný majetek se dostal do správy církve, která dokázala lépe hospodařit s majetkem než stát. Finanční náhrada placená státem je ve středně a dlouhodobém horizontu plně kompenzována postupným snižováním nákladů na příspěvky státu na provoz církve.

Výpočty hodnot majetku byly prováděny renomovanými znaleckými kancelářemi.

Po 10 letech se dále ukázalo, že i přes drobné chyby v investování, se církev dokázala efektivně o nabyté majetky starat.

Církvi, především jednotlivým biskupstvím, se podařilo vytvořit týmy, které jsou schopny kvalifikovaně spravovat majetek a investovat finanční náhradu.

Hospodaření v posledních letech ukazuje, že zisky z vedlejší, tj. hospodářské činnosti, již jsou schopny pokrýt podstatnou část nákladů na provoz hlavní, tj. pastorační činnosti.

Tímto zákonem však nebyly dotčeny státní příspěvky na činnost církve v jiných oblastech, např. charitu, školství, zdravotnictví, památky. Na příspěvky určené na tyto činnosti má církev stejný nárok jako ostatní subjekty provozující tyto činnosti.

Podle mého názoru tento zákon byl zásadním přínosem pro společnost, kompenzoval majetkové křivdy z 50. tých let, státu v dlouhodobém horizontu snížil výdaje, církvím i přes a zvýšení odpovědnosti za svůj provoz a nutnost větší aktivity v hospodářské oblasti, umožnil nezávislost na státu.

V pražském arcibiskupství došlo v uplynulých letech k zásadní změně v ekonomické strategii. Jak tuto změnu hodnotíte?

Po schválení restitucí všechna biskupství vč. Arcibiskupství pražského investovala především dle příležitostí, které se naskytly. Jednalo se především o investice do nemovitého majetku. Pro finanční investice biskupství byl založen Katolický fond, nicméně tam šla jen menší část finanční náhrady.

Připomeňme pravidla investování.

Nejdůležitějším pravidlem při vytváření dlouhodobého portfolia investic je diverzifikace.

V průběhu času se mění hodnota a výnosnost jednotlivých typů investičních nástrojů, a to i v případě kdy se může z hlediska střednědobého vývoje zdát, že ceny a výnosy jsou stabilní, příp. pouze růstové.

Dalším důležitým pravidlem při budování portfolia je pravidelnost investování.

Při investování dále platí zásada, že výnosnost je přímo úměrná riziku, tj. čím vyšší je předpokládaná výnosnost, tím vyšší je riziko, že nebude dosažena.

Arcibiskupství pražské jako jedno z prvních biskupství definovalo dlouhodobou strategii investování při dodržování výše uvedených principů.

Arcibiskupství pražské se rozhodlo budovat svá investiční portfolia především z následujících investičních instrumentů

Tato strategie diverzifikuje portfolio především do nemovitostí a finančních instrumentů.

Nemovitosti zahrnují mj. lesy a s tím související jejich správu a byty k nájemnímu bydlení.

Finanční investice zahrnují investice do veřejně obchodovatelných cenných papírů, dluhopisů, depozit a obdobných nástrojů, a to jak dlouhodobých, tak a krátkodobých. Mezi finanční investice lze zařadit i finanční investice do developerských projektů s plným, nebo částečným podílem Arcibiskupství pražského.

Specifickým investičním nástrojem jsou investice do fotovoltaických elektráren. Zde   však považuji za vhodné se zaměřit šířeji na obnovitelné zdroje vč. systémů na skladování energie.

Vzhledem ke způsobu vyrovnání státu s církvemi spočívajícím v postupném vyplácení finanční náhrady, která je úročena inflací, je zaručena zásada pravidelného investování, což přináší větší jistotu pro zajištění výnosu z hospodářské činnosti a tím i zajištění podpory činnosti hlavní.

Jedním z pilířů hospodaření pražského arcibiskupství je nájemní bydlení. Vidíte zde nějaká rizika? Je tento způsob hospodaření církve ve světě i u nás obvyklý?

Investice do bytů na pronájem je konzervativní, tj. s malým rizikem avšak s malou výnosností.

Investování do nemovitostí je vhodné pro investory s dlouhodobým horizontem a nízkým rizikovým profilem a investice do bytů na pronájem je smysluplnou součástí každého dlouhodobého investičního portfolia.

Výhody investic do nájemního bydlení jsou následující :

Nevýhodami jsou

Arcibiskupství pražské investuje do atraktivních lokalit, kde je vyšší předpoklad růstu hodnoty nemovitosti v čase, malé riziko nízké likvidity a malé riziko neobsazenosti.

Takže pokud mám odpovědět na otázky, riziko vidím velmi malé a pokud ve světě vytvářejí složky církve portfolia investic, pak jsou v nich zahrnuty nemovitosti vč. nájemného bydlení.

Nicméně v investičním portfoliu musí být nemovitosti vč. nájemního bydlení zastoupeny v adekvátním procentu, které by mělo odpovídat charakteru a cílům správce portfolia. Neměly by tak jako žádný jiný investiční nástroj být dominantní částí portfolia.

Arcibiskupství řídí své majetkové záležitosti prostřednictvím svěřenského fondu a nadací. Mnozí takovouto strukturu hospodaření vnímají jako nepřehlednou. Co o tom soudíte?  

Arcibiskupství pražské v minulých letech zásadně změnilo strukturu pro správu majetku.

Cílem bylo oddělení důsledné oddělení hlavní, tj. duchovní a vedlejší, tj. hospodářské činnosti.

Součástí byla profesionalizace správy majetku předáním do rukou kvalifikovaných správců, přehlednost správy majetku a kontrola.

Arcibiskupství pražské se rozhodlo strukturovat investiční majetek do entit, tak aby každá entita měla jasně definovaný účel, strukturu, a byly definovány odpovědnosti jednotlivých osob za vedení entity. Arcibiskupství pražské se rozhodlo k těmto účelům využít právní formy nadací a veřejně prospěšných svěřeneckých fondů. Tyto struktury se ve světě používají stovky let, nadace ve všech oblastech světa, svěřenecké fondy spíše v anglosaských zemích, nadační fondy spíše v evropských zemích. V České republice se opět, zvl. po novele Občanského zákoníku a Zákona o obchodních korporacích, začínají znovu využívat.

Principem nadací je to, že je definován jejich účel a veškerý zisk z majetku vloženého do tzv. nadačního jmění musí být totiž použit pouze na tento účel.

Arcibiskupství pražské přímo nebo nepřímo vytvořilo několik nadací s jasným pastoračním účelem a do každé z nich vložilo část majetku, z jejichž výnosů a zisků bude nadace měl financovat účel kvůli kterému byla založena.

Arcibiskupství pražské založilo Nadaci Arietinum, jejíž účel je podpora hlavní činnosti církve (na prvním místě mzdy kněží, platy základního personálu, režie, údržba…). To, že nadaci založil kardinál Duka bylo především z formálních důvodů.

Nadace sv. Ludmily byla založena s účelem podporovat církevní školství.

Pro další správu investičního majetku a podnikání s ním Arcibiskupství pražské založilo veřejně prospěšný svěřenský fond nazvaný  AP veřejně prospěšný svěřenecký fond, který zakládá a  bude zakládat ke konkrétním projektům samostatné obchodní společnosti.

Alternativou ke svěřeneckému fondu by byl nadační fond, obě tyto struktury mají své právní i ekonomické výhody a nevýhody. Arcibiskupství pražské a jeho poradci rozhodli o svěřeneckém fondu.

O část investičního portfolia ve formě lesů se stará dceřiná společnost AP veřejně prospěšný svěřeneckého fondu  AP Lesnická s.r.o., o část portfolia ve formě nájemního bydlení se stará  dceřiná společnost X-Place (xplace.cz)

Nadace a veřejně prospěšný svěřenecký fond generují finance na podporu hlavní, tj. duchovní činnosti Arcibiskupství pražského.

Pro zvýšení transparentnosti je tato podpora řešena buď přímo nebo prostřednictvím účetních fondů Arcibiskupství pražského s tím, že každý účetní fond má opět předem definované určení.

Tato struktura byla navržena renomovanými právními a auditorskými kancelářemi a byla schválena ve Vatikánu Kongregací pro klérus v r. 2021.

Navržená struktura je velmi dobře popsána na www.apha.cz, nicméně před jejím hodnocením je nutné ji se všemi souvislostmi dobře pochopit.

Já osobně ji velmi oceňuji za především za její kreativitu, kvalifikovanost, strukturovanost, robustnost a považuji za velmi dobrý základ pro dlouhodobou správu majetku.

Tato struktura podporuje centralizaci majetku biskupství a farností, což společně s profesionální správou může vést k podstatně vyššímu zhodnocení spravovaného majetku.

Nicméně je nutné brát v úvahu, zdali centralizace majetku odpovídá plně principům subsidiarity.

Dále považuji za nutné maximálně zajistit ochranu majetků v těchto strukturách před jakýmkoliv nestandardním jednáním orgánů všech těchto entit.

Někteří lidé se domnívají, že by se církev neměla pouštět do hospodaření a měla by veškeré své prostředky vrhnout do pastorace a žít pak jen z dárců věřících. Souhlasíte s takovým postupem?

V současném prostředí, kde ekonomické principy jsou jedny z hlavních při fungování společnosti, je majetek prostředkem k tomu, aby mohly být prováděny činností, které jsou v souladu s přáním majitele.

Z uvedeného vyplývá, že církev musí vlastnit majetek a efektivně s ním hospodařit, tak aby mohla provádět svoje poslání a funkce.

Výnosy z majetku umožňují církvi financovat pastoraci a péči o duchovní potřeby věřících, ale hlavně charitativní činnost zaměřenou na obecné blaho, zdravotní a sociální péči, vzdělávání a kulturní aktivity, péče o památky.

Z hlediska ekonomiky a organizace je činnost církve rozdělena na hlavní, tj. duchovní a pastorační činnost a vedlejší, tj. hospodářskou činnost.

Hlavní činnost je nevýdělečná a je financována z výnosů z hospodářské činnosti, tj. správy majetku. Z uvedených důvodů je nutné, aby hospodářská činnost byla co nejefektivnější a maximalizovala zisk ze spravovaného majetku, samozřejmě při zachování etických principů.

Rizikem, které mohou vnímat někteří lidé, je odklon od hlavní činnosti církve, proto je nutné důsledně oddělit hlavní duchovní a vedlejší, hospodářskou, a to na všech organizačních úrovních.

Pokud se na tento problém podíváme i z hlediska církevního práva, pak podle učení II. Vatikánského koncilu církev má nejen vnitřní, duchovní strukturu, ale také svou vnější, viditelnou, sociální strukturu, která k naplnění svého poslání a dosažení svých cílů potřebuje také odpovídající ekonomické i duchovní prostředky.

Tuto potřebu mít odpovídající ekonomické prostředky k naplňování poslání církve vyjadřuje kánon 1254 Kodexu kanonického práva:

§ 1. Katolická církev (a kterákoli její právnická osoba) má vrozené právo nezávisle na světské moci nabývat, držet, spravovat a převádět majetek k dosahování sobě vlastních cílů. 

§ 2. Vlastní cíle jsou hlavně: konání bohoslužeb, zajištění přiměřeného zaopatření duchovních a jiných služebníků, uskutečňování apoštolátu a charitativní činnosti  …

Myslím, že současné chování církve v ČR týkající se držení a správy majetku je plně v souladu s výše uvedeným učením církve.

Samozřejmě diskutovat jakou formu a míru by hospodářská činnost církve měla mít, a zda by nebylo pro církev možné hledat i další cesty, jak nabývat majetek, nutný pro dosažení jejích cílů včetně vyšší podpory ze strany věřících.

Nicméně v případě podpory věřících považuji za nutné zmínit i nutnost zahrnutí sociologického faktoru, protože tak, jako stárne celá populace našeho národa (a potažmo celé Evropy), tak i v církvi je daleko více věřících v důchodovém než v produktivním věku.

(red)