Apha 
Ohrožená květena Krušných hor
Konec května a začátek června je tradičně období, kdy v Porolaví – malebném koutě Krušných hor v povodí říčky Rolavy – rozkvétají vzácné rostliny. Letošní zima se trošku protáhla a tak i období květu začalo později.
Může se vám tedy poštěstit, že narazíte koncem června na rozkvetlý jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora). Je to nenápadná vytrvalá rostlina vysoká do 15 cm. Má přízemní okrouhlé listy, na okraji drobně zoubkaté. Na lodyze je pouze jeden rozevřený, voňavý květ. V Česku roste velmi roztroušeně ve středních a především ve vyšších až horských polohách. Patří mezi naše kriticky ohrožené druhy, zákon jej chrání v kategorii silně ohrožených. Zajímavostí je, že rod Moneses má jen jeden druh, právě jednokvítek velekvětý, říká se proto, že je monotypický.
Jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora), je rostlina z čeledi vřesovcovité, která je původní ve vlhkých jehličnatých lesích v oblastech mírného pásma na severní polokouli, od Španělska až po Japonsko a po celé Severní Americe. Je jediným druhem rodu Moneses. V České republice patří k velmi vzácným, zvláště chráněným druhům rostlin. Jednokvítek velekvětý je trvalka, bylina se štíhlým oddenkem, listy jsou bazální nebo nízko posazené, oválně eliptické až vejčité, 10–30 mm v průměru, s malými zuby. Řapík je kratší, než je průměr listu. Každý 30 až 170 mm vysoký stonek je zakončen převislým, vonným květem. Květ má průměr 15 až 25 mm. Pět bílých lístků je mírně zmačkaných. Kališní lístky jsou oválné, volné, bílo-zelené. Kvete od května do října. (Zdroj: Wikipedie).
Komu by přišlo, že je jednokvítek málo, může na polostinných vlhkých až mokrých horských loukách a rašeliništích a bažinách, někdy též jako podrost klečových porostů narazit na sedmikvítek evropský (Trientalis europaea). Je to vytrvalá bylina vysoká 5 až 15 cm. Ta je porostlá jednoduchými, listy, z jejichž úžlabí vyrůstají na tenkých, asi 3 cm dlouhých stopkách jeden až dva květy, nejčastěji sedmičetné. Odtud pochází i rodové jméno „sedmikvítek“, skutečný počet se ale může pohybovat v rozmezí 5 až 9. V české krajině je rozšířen především v horských oblastech s výskytem převážně chladnomilných druhů rostlin a jen roztroušeně roste na navazujících územích přecházejících k teplomilným rostlinám. Sedmikvítek evropský je v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky“ zařazen mezi vzácnější druhy vyžadující pozornost.
Sedmikvítek evropský (Trientalis europea) je vytrvalá bylina s přímou, nevětvenou lodyhou vysokou 5 až 15 cm, vyrůstající z tenkého, plazivého oddenku na koncích hlízovitě ztlustlého. Lodyha je porostlá jednoduchými, obvejčitými nebo kopinatými listy, spodní střídavé (nejvýše tři) jsou přisedlé, celokrajné a na konci tupé. Horní (v počtu 5 až 12) rostou nahloučené v přeslenech na konci lodyhy, jsou krátce řapíkaté, po obvodě jemně zubaté a vrchol mají špičatý. Čepele spodních listů bývají dlouhé jen 3 až 8 mm, u horních jsou větší, 2 až 5 cm. Po odkvětu listy žloutnou a opadávají, suché lodyhy většinou zůstávají vzpřímené po celou zimu. Z úžlabí horních listů vyrůstají na tenkých, asi 3 cm dlouhých stopkách jeden až dva květy, nejčastěji sedmičetné. Odtud pochází i rodové jméno „sedmikvítek“, skutečný počet se ale může pohybovat v rozmezí 5 až 9. Květ velký až 15 mm má kališní lístky drobné, jen 3 mm dlouhé, čárkovité a korunní lístky bílé či výjimečně narůžovělé, velké až 7 mm, eliptické a na konci špičaté. Elipsoidní prašníky, nejčastěji sedm (5 – 9), jsou oranžové, čnělka je zakončena hlavičkovitou bliznou. Květy neprodukují nektar a jsou hmyzem navštěvovány jen řídce. (Zdroj: Wikipedie).
Protože součástí každé řádné péče o les je i ochrana přírody, věnují lesníci Lesní správy Arcibiskupství pražského zvláštní péči těmto vzácným rostlinám a přizpůsobují tomu všechny práce v lokalitách jejich výskytu. Protože to, jak se dokážeme chovat k našemu životnímu prostředí, ukazuje na vyspělost naší civilizace. Ukažte i vy, že k ní patříte a chovejte se v přírodě ohleduplně.
Ing. Radomír Böhm, polesí Nejdek