V lese potkáte i čtyřkolkáře

Ing. Josef Hrdina z Lesní správy pražského arcibiskupství je vedoucím polesí Rožmitál. Cena Agentury ochrany přírody a krajiny ČR byla polesí udělena za šetrné lesní hospodaření.

Tím, že těžíme jednotlivé stromy, napodobujeme proces obnovy přirozeného lesa tady ve středoevropských podmínkách. Kde stromy odumírají buď jednotlivě, nebo v malých skupinkách, tím se porost prosvětluje, dostane se sem více srážek a vznikají podmínky vhodné pro přirozenou obnovu. Tento způsob obnovy lesa je kladně hodnocen i ochránci přírody.

Jaká je druhová skladba vašich lesů?

V současnosti je na polesí Rožmitál následující zastoupení dřevin: smrk 83%, buk 7%, modřín 3%, jedle 1%. Zbývajících 6% je rozděleno mezi dalších 20 dřevin. Nicméně v 1. věkovém stupni to je v porostech ve věku 1 -10 let se již projevuje změna druhové struktury a smrk zaujímá 65 % plochy, buk 18%, jedle 7% atd. S vyšším podílem listnatých dřevin a jedle roste i stabilita smrkových porostů. Výzkumy ukazují, že tato příměs dokonce zvyšuje jejich produktivitu. Přirozená obnova lesa má význam i v tom, že dřeviny jsou často smíšeny jednotlivě a obnovované porosty jsou diferencovány jak druhově tak i věkově a prostorově a všechny tyto faktory přispívají ke stabilitě lesa.  Druhově a věkově pestřejší les je odolnější vůči klimatickým změnám i vůči škůdcům. Navíc mateřský porost další generaci stromů svým způsobem vychovává. Dnes už jsou studie na to, že stromy jsou spojeny pod zemí pomocí symbiotických hub, jejichž pomocí si jsou schopny předávat jak živiny, tak i informace.

Jak je to s ekonomickou stránkou takovéto obnovy lesa?

Ve výsledku se takový přístup vyplatí. Zalesnění stojí cca 100 000 Kč/ha a my tímto způsobem dokážeme vypěstovat následný porost prakticky bez těchto nákladů. Máme samozřejmě vyšší náklady na těžbu o cca 30%, protože je pracnější, vyžaduje kvalifikované a zkušené pracovníky. Je nutné v maximální možné míře zachovat a ochránit stromky v podrostu. Dále jsou nižší náklady na ochranu proti buřeni a často i proti zvěři. Dalším bonusem je, že mateřský porost stromky v podúrovni chrání před klimatickými extrémy (mráz, horko), jenž mohou stromky na holině limitovat.

V jižních Čechách jsem slyšel postesk na Schwarzenberky, že krajinu zalesnili převážně smrkem z ekonomických důvodů…

Schwarzenberkové na Šumavě zalesňovali kalamitní holiny na konci 19. století a považovali za úspěch, že se jim to v relativně krátké době podařilo. V té době viděli, že smrk snadno odrůstá i na holinách. Dalším faktorem pro volbu smrku byly i užitné vlastnosti jeho dřeva a poptávka na trhu. Poznání se samozřejmě v čase vyvíjí, v lese se učíme pořád. Dnes víme, že 25-30% příměsi listnáčů ve smrku zvyšuje jeho produkci. Vyšší podíl už není tak efektivní, nicméně v době klimatické změny je podle mě lepší, pokud je les druhově pestřejší, protože se snižuje riziko jeho plošného odumírání.

Jakým způsobem les zachovává vodu v krajině?

Les díky svojí struktuře dokáže zadržet více vody než ostatní ekosystémy. Zejména ve vyšších polohách je v lese i více srážek. Les zde tzv. vyčesává vodu z mraků. Pak mluvíme o nadlepšení vodní bilance díky horizontálním srážkám. Na druhou stranu, některé drobné srážky se vůbec nedostanou k zemi, protože je les zachytí v korunách a nepustí to dolů. A dokud se nenasytí kapacita korun, do půdy se vláha nedostává. Tyto srážky se však vypařují z korun. A tím dochází k ochlazování prostoru lesa i jeho okolí. Pokud je les velký, ochlazuje i větší část okolní krajiny. Lesy navíc kryjí půdu a není z ní takový odpar jako třeba z pole. Lesy také zpomalují povodňovou vlnu, mají tedy celkově pozitivní vliv na zadržení vody v krajině i na klima ve svém okolí.

Dosahujete symbiózy i s turisty?

V podstatě ano. Jsou určitě turisticky vytíženější části přírody, u nás nevidíte průvody lidí jako třeba v návštěvnicky exponovaných místech některých národních parků. Jen občas potkáte skupinku cyklistů, nebo pěší turisty. Jejich chování odpovídá tomu, co vidíme i jinde ve společnosti někdo se chová slušně, někdo nerespektuje nic. Společně se Správou CHKO razíme zásadu, že co si do lesa přinesete, to si z lesa odneste. Ale stejně neustále sbíráme PET lahve a jiné obaly od svačin, během týdne z nich naplníme tak jednu popelnici. Na Třemšíně jsme obnovili Třemšínskou boudu, nechali ji odemčenou a nikdo tam nic nepoškodil. Ale potkáte i čtyřkolkáře nebo motorkáře, kteří bezohledně jezdí v přírodních rezervacích, kteří projedou přes zasázené stromky, jen aby si užili jízdu.

Jak vycházíte s ekology?

Vzhledem k námi používaným hospodářským způsobům a celkovému přístupu k lesu jsou naše vztahy s ochranou přírody na velmi dobré úrovni. Dokladem toho je i ocenění, jež jsme z rukou ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR RNDr. Františka Pelce převzali s ředitelem Správy majetku ing. Štíchou na začátku února.

A dosahujete shody i s myslivci?

Myslivost je jednou z lesnických disciplín, jejímž úkolem je udržovat takové stavy zvěře, které nezpůsobují lesu újmu. Díky tomu, že zde provozujeme honitby ve vlastní režii, jsme schopni stavy zvěře regulovat a udržovat na únosné míře. Myslivost nelze chápat odděleně od hospodaření v lese. Samozřejmě pokud si pronajmete honitbu, budete v ní chtít co nejvíce lovit a tedy mít i vyšší stavy zvěře, pak může docházet k tomu, že je les zvěří významně poškozován a v tomto bodě jsou opravdu postoje lesníků a myslivců protichůdné. Dovolil bych si citovat německého profesora Kostlera: „Od poloviny 19. století se podporovala měšťácká myslivecká vášeň, která značně přispěla k vybudování vlastního kultu myslivosti, na jehož oltář se obětoval zdravotní stav lesů a přirozené složení celých lesních oblastí. Nadměrné stavy zvěře soustředěné do lesních porostů zničily přirozenou obnovu.“ Tento citát z roku 1955 dosud neztrácí na aktuálnosti.

V polesí Rožmitál máte slavného předchůdce…

Arcibiskupství pražské tu mělo asi 8 000 hektarů lesa a lesnický mistr Ing. Daniel Gangloff byl v podstatě génius, který svůj život zasvětil lesu a lidem v něm pracujícím. Vymyslel mnoho vynálezů. Například planimetr pro měření ploch, šindelku na zpracování dřeva získaného z výchovných zásahů, pro nějž v té době nebylo jiné využití. Nebo větrnou elektrárnu, již opravdu postavil u huti pod rybníkem Obžera. Nebo svedl tok jednoho místního potoka důmyslným náhonem do rožmitálského údolí, aby podpořil místní průmysl, který v té době využíval vodní energii k pohonu rozličných zařízení.  Vše měl důkladně propočítané a pro své výpočty si vystačil jen s papírem a tužkou! Měl přezdívku český Archimédés.

Stačíte vnímat i krásu rožmitálských lesů?

Určitě. Rožmitál je vlastně sevřený podkovou zalesněných kopců, když zvednete oči k obzoru, vidíte ze tří stran lesy. Čili i při hospodaření musíte myslet na to, že při těžbě na hřebenech kopců můžete změnit vzhled krajiny, který vnímá několik tisíc lidí tady žijících, takže se snažíme při těžbě postupovat tak, aby ten vjem z okolní krajiny nebyl příliš narušován. Tento přístup k lesu a jeho prostředí sdílejí také zaměstnanci polesí. Někteří moji kolegové zde pracují i několik desítek let a svou práci nejen umí, ale dělají opravdu i srdcem. Díky této kontinuitě i zkušenostem se nám daří nové kolegy do tohoto přístupu zaškolit.

Foto: Václav Přibáň